Z poslanecké sněmovny se definitivně stala žvanírna, Andrej Babiš i Okamura vystoupili s nekonečnými proslovy, Babiš řešil takové stupidity, jako kdo že je největší nepřítel státu. Padají návrhy, co všechno by se mělo projednávat, na programu měl být drážní zákon a zákoník práce.

Hoden pozornosti je druhý bod. Nejde o standardní parlamentní projednávání zákonné předlohy. Jde o aplikaci unijních pracovních pravidel ze směrnic o předvídatelných pracovních podmínkách a sladění práce a rodiny – cituji eurojazyk. Pokud se projednání – rozumějte: formální schválení bruselské směrnice – nepodaří v termínu, hrozí pokuty a penále za každý den, pokuty v řádu set milionů korun.

Nad tím vším jde občanovi hlava kolem. Nač ten parlament je? Opravdu se tam žvaní o ničem, je vcelku jedno, že momentálně je vina na opozičních předácích. Obstrukci, která měla být výjimečnou zbraní opozice používaných v extrémních případech, proměnili ve standard. Jakmile vládní blok poslanců něco navrhne, opoziční blok obstruuje. A kdyby náhodou neobstruoval, sněmovna musí schválit bruselskou směrnici, jinak republika bude pokutovaná.

Přitom veřejná diskuse se už dlouho točí kolem pracovního práva. Na nedávném setkání zástupců výroby, odborů a politiky zaměstnavatelé bědovali nad nemožností propustit zaměstnance – a zároveň i přijmout zaměstnance. Bruselská směrnice zase něco reguluje a harmonizuje, zasahuje do domény, která by měla být pod demokratickou kontrolou občanů, protože právě jich se pracovní právo týká.

Je to očividné zasévání větru s rizikem bouřlivé sklizně. A co horšího, že ti větrní rozsévači jdou z mnoha stran a neúprosně tepou zbědované políčko jménem Česká republika.