Nelze to brát na lehkou váhu. Vlčka nakonec potopilo to přiznání miliónu v pytlíku. Přiznal pytlík a jel. Nedržel se Jožova hesla ĺuhať, ĺuhať a keď to nepomože, ješče viacej ĺuhať. Bez přiznaného pytlíku by na tom byl stejně jako jiní s máslem na hlavě, jako třeba Íčko Langer citovaný v policejních protokolech.

Těžko říct, komu Vlčkův pád pomůže. Že by si nerozhodnutý občan řekl, no vida, ten podezřelý Vlček odešel, je to přece jen slušná partaj, tihle sociální demokrati, jim dám svůj hlas!
Spíš je pravděpodobný jiný scénář.
Je to pěkná pakáž, sociální demokrati jako ti odeesáci, jeden za osmnáct, druhý za dvacet bez dvou.
A půjde volit Věc veřejnou, pro niž kandidují dámy, pózující pro sexy kalendář.

Sexy kalendář mě dostal.
On není zas tak moc sexy, přinejmenším vůbec není trapně sexy, je to spíš recese, příjemně a vtipně naaranžovaná, viz referát iDnesu. Patřím k lidem preferujícím věcnou debatu před sexy kalendáři, nicméně je třeba vzít v úvahu, že tahle podivínská klika je beznadějná menšina. A sexy kalendáře mi přinejmenším vadí mnohem míň než urválkovské hřímání Jiřího Paroubka a difamační billboardy u silnic.

Poznámka na konec
Poprvé v životě jsem otevřel Haló noviny. Podívejte se někdy do nich. Dýchne na vás puch sedmdesátých let. Přečtěte si hlavně to, co se v nich opíše o sociální demokracii. To je ta partaj, která se s nimi paktuje...
Ti by se socdemáky zatočili, kdyby se vrátili k moci... Celá alej šibenic nestačila. A oni se s nimi paktují.
Přečtěte si jedno číslo Haló novin a je velmi pravděpodobné, že případné pochyby vůči panu Paroubkovi a jeho linii přejdou v hluboké zhnusené pohrdání.
U mne ten proces nastal.