Martin Bursík k tomu podotkl, že program nové vlády by neměl obsahovat nic citlivého pro stávající politické strany. Vzhledem k tomu, že současné politické strany, zvláště pak ODS a ČSSD, si vůči sobě vypěstovaly antagonistické a nekooperativní postoje, je věru těžké takový program odladit.
Kdybychom se měli uchýlit k příkladu, pak by to měl být program, který by nepodráždil ani psa, ani kočku.
Věděl bych o principu takového programu: spánek.
Nebylo by divu, kdyby k podobnému závěru došel i budoucí premiér Fischer.

Klaus proti šrotovnému
Klaus už má své jisté, včetně toho, že potřetí do prezidentské role zvolen být nemůže, takže si dopřává luxus mluvit naplno: šrotovné pokládá za nesmyslné opatření. S ním patrně bude souhlasit nejeden střízlivě uvažující člověk. Šrotovné je nestydatá podejně-propagační kampaň, která má jediné pozitivum, že totiž státní rozpočet nezatíží. Lidé, kteří na kampaň skočí, zaplatí státu na DPH víc, než kolik od něho dostanou na šrotovném. Horší je, že peníze uplatněné na nákup auta, na které by normálně neměli hned nebo neměli vůbec, jim budou chybět jinde. Shrábnou je automobilky a jim příbuzní výrobci a ti ostatní ostoruhají. Ale politickým stranám se líbí myšlenka rozdávání peněz, protože vědí, že to lidé ocení u voleb. Samozřejmě, že otci šrotovného jsou Paroubek a jeho lidé.
Klaus též označil za viníka krize USA a jmenovitě i (relativně) levicové prezidenty Cartera a Clintona: ti natlačili nemajetné Američany do hypoték, které neměli šanci splácet, natož splatit, a to je hlavní příčina krize, která svými důsledky zasáhla celý svět.

Lití peněz do ekonomik, to znamená zakládání dalších dluhů.
Jak z toho ven?
S dluhem se dají dělat jen dvě věci: částečně zaplatit, částečně odpustit. Vše ostatní je vytloukání klínů klínem.