V úterý se opět rozjel kolotoč nechutností a schválností, zvaných zasedání poslanecké sněmovny. Průběh se nikdo neodváží předpovídat a hrozí nebezpečí, že sněmovní zasedání zapadne za horizont zájmu pro svoji nepřehlednost a bizarní nepochopitelnost. Debata o přímé volbě je ale aktuální a není těžké vypozorovat, že kdo chce být jaksi v duchu doby, tento projekt podporuje.

Od roku 2010 se u nás diskutovalo o přímé volbě prezidenta. Dosud se hlava státu volila na společné schůzi obou komor a nechutnosti spojené s poslední volbou vedly k oněm debatám. Ty pak koncem roku 2011 vyústily do změny ústavy. Byl jsme od počátku proti. Nepřímá volba skrze poslance a senátory nakonec přece jen donutila zákonodárný sbor na volbě konsenzuálního prezidenta. Proto propadl v nepřímé volbě Miloš Zeman – i jeho vlastní partaji bylo jasné, že je to člověk osobností nezpůsobilý pro tuto funkci. Byla to pravda a můžeme se o tom přesvědčovat už desátý rok od doby, kdy byl zvolen přímo. A nejen to. S obavami se díváme k nadcházejícím volbám, jelikož přímá volba, to jsou závody v populismu. Kdo bude sprostší a bude víc lhát, ten vyhraje. Tak se to dá shrnout. Jestli se bude účastnit Andrej Babiš, užijeme si. Představte si ale, že by se volilo nepřímo. Babiš, ani pak hypotetický Okamura by neměli při volbě sněmovnou a senátem šanci.

Z podobných důvodů varuji před obecným referendem. V něm se má rozhodovat o otázkách s dlouhodobým dopadem čistě na základě momentální emoce veřejnosti a na manipulační schopnosti stoupenců té či oné koncepce, předložené k referendu. Rozhodnutí je pak nezvratné, nenapravitelné, viz odstrašující případ referenda o brexitu. Přesto se i u nás mnoho lidí o obecné referendum zasazuje a pokládá ho za jakousi vyšší formu demokracie.

Demokracií a lidskými právy se argumentuje i ve prospěch korespondenčního hlasování. Nálada v zákonodárných sborech je mu příznivá a nakonec asi projde. Co se stane, až projekt bude uskutečněn?

Posílí se tím vliv lidí trvale žijících v cizině, takže i z Austrálie se budou ovlivňovat věci veřejné v Česku. Je to sice diskutabilní, ale budiž. Nicméně co je mimo debatu, je princip individuální volby občana volícího izolovaně od vnějších vlivů ve volební síni. I kdybyste nakrásně nechtěli jít za plentu, komise vás za ni zažene a je to správné. Komunisté také mívali plentu ve volební síni, ale demonstrativně tam stála opřená v koutě. Korespondenční volba ji do kouta vrací. Před čímž varuji:

Až dosud naše volby, ať byly jakékoli a dopadly jakkoli, za třicet let svobody nebyly nikdy zpochybňované. S tím je konec, připravme se na skandály a dohadování a protesty. Podívejte se do USA, kolik lidí tam pokládá Bidenovu volbu za zfalšovanou. Tohle chceme? A tohle u nás bude taky, protože si přejeme získat hlasy těch osvícených voličů v Austrálii. Což uvádím jako příklad, ti osvícenci jsou rozprostření po celé zeměkouli.

Varuji před vylepšováním demokratických procedur, zvláště pak, jsou-li vedeny snahou podpořit elektorát momentálně vládnoucí skupiny. Což je bez nejmenších pochyb tento případ.