Víkendový sněm potvrdil Petra Fialu v čele Občanské demokratické strany a jemu po boku bude jako první místopředsedkyně stát Alexandra Udženija. Fialovo vítězství se čekalo, byť ne s 93procentní podporou. Pozornost vyvolalo programové prohlášení. V nejbližších, tedy krajských a senátních volbách, chce Fiala rozbít obecnou vládu levice.

Třebaže o pozitivním výsledku voleb nemá Fiala pochyb, výsledky mohou naopak znamenat studenou sprchu. Slib jednoduchých a nízkých daní od strany, která daně zvedla a přinejmenším se nezasadila o jejich zjednodušení, asi nebude ta správná atomovka, kterou se dá obecná vláda levice rozbít.

Toho se chytil Bohuslav Sobotka, který výsledky sněmování ODS okomentoval ironickými slovy. Pro něho je představa návratu ODS k vládní odpovědnosti děsivá. To samozřejmě byla pro sociální demokracii vždycky a vždycky bude, otázka je, nakolik je reálná. Miloš Zeman komentoval střízlivěji a veřejně dal více podpory či méně nepodpory ODS než TOP 09.

ODS má obecně málo témat, na kterých by mohla uhrát úspěch v dohledné době. Ekonomice se vede dobře a řeči o tom, že to není zásluha vlády a že by mohla lépe hospodařit, poněkud připomínají bajku o kyselých hroznech. Je to mantra, kterou musí strana v opozici pět. Živé téma je imigrační otázka a zde nemůže ODS vládě víc než sekundovat, rozhodně nenabízí alternativu. Fiala v projevu akcentoval ideu můj dům, můj hrad, tedy právo občana hájit příbytek i se zbraní v ruce. Na toto heslo může nejedno ucho bystře slyšet, ale lhostejné masy to s modrým lístkemn v ruce k urnám asi nenažene. Ta cesta k eventuální vládní odpovědnosti jistě nebude krátká.

Zaujalo mě

Začalo se mluvit o penězích a to je dobře. V posledních několika dnech slýcháme ohlasy rozmanitých konceptů, které mají vést k omezení finančních zdrojů pro teroristy. Mají být zrušeny nákupy SIM karet v trafice... pomůže to? Pozornost vyvolal i návrh speciální daně na benzín – a za ty peníze by se posílila vnější obrana Schengenu. Ano, obrana bude hodně peněz stát. Ale určitě míň, než vydržování statisícových, ba milionových mas frustrovaných lidí, kteří přišli do Evropy plni nereálných představ a růžových nadějí a jsou zoufalí, protože narazili na nečekaně tvrdou realitu. Ale aspoň že se mluví o rozumných věcech a ne o nápravě demografické křivky pro rok 2060.