22.5.2022 | Svátek má Emil


Poslanec a lhář

4.2.2006

Do okruhu žalovaných se už dostali i prezident republiky a ministerský předseda, žaluje je odvolaná předsedkyně Nejvyššího soudu Iva Brožová za to, že prezident jí nesdělil důvody svého rozhodnutí. To ovšem je žaloba o skandalózní síle čaje, neboť jde o žalobu správní s cílem odvolání zrušit.

Ta pravá síla se odehrává na půdě parlamentu. Přestřelka mezi poslancem Janem Kasalem a ministry Janem Mládkem a Bohuslavem Sobotkou předčila vše, čeho jsme byli až dosud svědky. Kdyby měl mít jeden, druhý nebo třetí pravdu a kdyby se věci u nás ubíraly pořadem práva, musel by jeden, druhý nebo třetí skončit v cele na dobu dost dlouho, aby – jak praví české úsloví – zčernal. A zdaleka by tam neskončil sám.

Občan je ovšem otrlý a třebaže na parlamentní půdě ještě nikdy nepadaly tolikrát věty o loupežích a zločinech a ctihodní zástupci lidu se netitulovali oslovením „lhář ministr XY“, ví, že to jsou všechno slova a že je pouze malá pravděpodobnost, že propletenec bude někdy rozpleten a že se z klubka vyloupne čisté a zřetelné jádro pravdy. Leda že by vše bylo jinak.

Z celé té změti argumentů a protiargumentů (z vnějšku neprověřitelných) čerpá svoji sílu jen stranictví. Je třeba být opravdu zapáleným straníkem sociální demokracie, aby se argumenty Vlastimila Tlustého daly bagatelizovat a stranictví je ještě posíleno faktem, že Vlastimil Tlustý byl skutečně vyhozen z postu, ze kterého mohl ekonomické děje tak či onak ovlivňovat, vyhozen aktem nepochybně stranickým a navíc předurčujícím, jak bude tato země vypadat, pokud v nadcházejících volbách vyhraje levice: levicová oposmlouva v praxi. Naproti tomu je třeba být zapáleným straníkem občanských demokratů, aby pozorovatel mávl rukou nad argumenty protistrany.

Objektivně není samozřejmě možné, aby měly pravdu obě strany. Svoji pravdu předestře veřejnosti vítěz politického střetnutí. To je snad nejvíce děsivý závěr, který si z toho všeho můžeme uzavřít. V těchto volbách se tedy pro mnoho lidí schyluje i k existenčnímu boji. Dějiny píší vítězové. A z historie známe i výrok „běda poraženým“.

Podle výzkumů jsou vyhlídky na vítězství vyrovnané. I to přispívá k nervozitě a ta je zdroj silných slov a kriminálních obvinění.