Jaromír Drábek podal demisi den poté, co to vypadalo, že eventuálně odejde, až naprší a uschne. Změnu postoje vysvětluje tím, že soudní rozhodnutí o vazbě náměstka Šišky je pro něj dostatečně silný popud, aby přijal politickou zodpovědnost, jak se u nás říká aktu, kdy je někdo oderván od sesle. Na své nevinně trvá a je přesvědčen, že ani jeho náměstek se ničeho nedopustil, a hlavně nadále on i jeho strana trvají na tom, že netuší, oč vlastně jde.

Z hlediska presumpce neviny nesejde na tom, v jaké cele náměstek sedí, zdali je jen zadržen anebo je ve vyšetřovací vazbě. Odsouzen nebyl, a proto je třeba na něho nahlížet jako na nevinného. Nicméně náhlý obrat v postoji budí podezření, že Jaromír Drábek o věci ví mnohem víc, než tvrdí. Ke změně ho musel přimět tvrdší podnět – asi tak tvrdý, jako byla přehrávka Rathových odposlechů členům imunitního výboru parlamentu.

Během dne vyplynulo, že ministr věděl o jednání s firmou OKsystems. Střízlivě uváženo, je logické, že vedoucí ministerští úředníci jednají se zástupci firmy, která na ministerstvo podala stížnost antimonopolnímu úřadu. A selskému rozumu neodporuje nabídka jiné zakázky – navíc firmě, s níž ministerstvo spolupracuje dvacet let. Selský rozum však nestačí na zodpovězení otázky, zda je takové počínání legální. A v tom je ta potíž. V současné legislativní džungli může být prudce protizákonné to, co by laikovi připadalo jako zcela přirozené jednání. Tak, jako mně, laikovi, připadá přirozená nabídka kompenzace odmítnutému uchazeči. Ale o legitimitě nerozhodují laici, nýbrž právníci a v jejich rukách je příští osud obou ministerských pánů.