Premiér Andrej Babiš potvrdil, že Polsko akceptuje oficiální nabídku prezidenta Miloše Zemana pomoci při zvládání situace na polsko-běloruské hranici. Čeká se, že nastupující vláda Petra Fialy nebude proti a že ani se schválením v parlamentu nebude problém. Pravděpodobně půjde o účast našich ženistů a také o pomoc při střežení hranice.

Bestiální Lukašenkův režim použil lidi v zoufalé životní situaci k ofenzívě ve stylu hybridní války proti Západu. Nikdo soudný si přece nemyslí, že tu jde o Polsko. Ti lidé zůstat v Polsku ani nechtějí. Smysl operace je ve vyvolání politické krize a v prohloubení rozporů uvnitř demokratických společností Západu. Proto Lukašenko žene lidi proti zátarasům ze žiletkového drátu. Je to něco podobného, jako když teroristická organizace Hamás ovládající pásmo Gazy hnala lidi proti střežené hranici s Izraelem. Teroristé dobře věděli, že se Izrael bude bránit a že mediální ohlas tragických výjevů na hranici poslouží propagandě teroristů – v tomto smyslu úmysl vyšel, z tehdejší krize je kauza udržovaná dodnes.

Česká nabídka je krok správným směrem, jakkoli je s podivem, že iniciativa pochází od prezidenta, nikoli od vlády. Další kroky budou následovat – Polsko potřebuje i politickou podporu o řád silnější, než je současná vlažná jakoby podpora ze strany Evropské komise. Viděno zvenčí, nejbolavější bod tvoří běženci, kterým se podařilo se přes zátarasy dostat a živoří v lesích, které získaly přízvisko prales. Ošetření a následná repatriace je jediné reálné řešení. Transfer do Německa by další nešťastníky povzbudil v úsilí dostat se přes zábrany. Byli bychom svědky jakési hrůzné reality show, kdy by účastníci museli projevit vlastnosti bájného Ramba, aby dosáhli vítězství.

Na celé věci je ještě jeden moment zvrácený. Polákům a Litevcům je tolerována obrana jejich (našich) zemí – proti akci Lukašenkovu režimu. Erdoganův režim není o nic lepší. Bylo by logické bránit vodní hranici jižního křídla EU stejně energicky, jako se brání hranice severovýchodní. K tomu ale není politická vůle a trpně přihlížíme, jak se na území Evropy vytvářejí státy ve státě, na něž tradiční státy mají vliv jen velmi malý a v dohledné době ho ztratí nadobro.