„Tak podívejte, já si myslím, že se bude pohybovat někde kolem 88 miliard, já nevím z čeho ti páni ekonomové, kteří vycházejí, že to bude 130 miliard, je zřejmé také, že bychom na tom byli trošku lépe, kdyby třeba u těch, u zákonů především sociálního charakteru, neexistovala v tom závěru minulého volebního období takzvaná lidová tvořivost v rámci poslanecké sněmovny a senátu, která nad rámec toho, s čím přišla vláda, nás pro příští rok stojí v těch zákonech, v dopadu těch zákonů, 20 miliard korun. Ale já jsem přesvědčen, že někde kolem těch 88 miliard se můžeme pohybovat.“

„Podívejte, pane redaktore, já jsem ještě slyšel, pane redaktore, já jsem ještě slyšel, pane redaktore, já jsem ještě minulý týden slyšel něco o 170, o 180 miliardách. Teď už pánové mluví o 130 miliardách, pokud...“

Tyto citáty jsou z televizního vystoupení Jiřího Paroubka v České televizi. To je ten známý pořad, po kterém se rozletěly sázky, jak dlouho ještě ten mladý reportér, který si tolik dovolil, setrvá na svém místě.

Pan premiér asi neví, že to byl jeho vlastní místopředseda a ministr financí Sobotka, kdo se chlubil rozpočtem zaskočeným vládním kolegům, že jeho navrhovaný rozpočet by bez jeho „radikálních zásahů“ mohl dosáhnout výše asi 170 miliard. Neví to možná proto, že ve chvíli, kdy vláda projednávala návrh státního rozpočtu, byl zaneprázdněn - měl právě tiskovou konferenci.

Ti „pánové“, ekonomové našich finančních a ekonomických institucí, pouze prohlašují, že „radikální zásahy“ pana ministra Sobotky nesníží schodek na panem premiérem opakovaně citovaných 88 miliard, ale maximálně na 130 miliard.

Rozpočtové škrty šokovaly ministry Paroubkovy vlády. Není divu, například pro resort obrany snížení rozpočtu o šest miliard znamená, že bez jakékoliv rozpravy je de facto zrušena koncepce obrany státu, kterou navržený rozpočet nemůže financovat. Ministr Kühnl alespoň požádal vládu o úkolování ministerstva k vypracování (do listopadu) nové koncepce obrany. Zamítnuto. Nu což, zase jeden resort bez koncepce, už bychom si mohli zvyknout.

Bez koncepce se obejde i jiný resort, Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR. Ten ji vlastně má, je velmi jednoduchá. Dá se vyjádřit jednou větou: „Náš stát má nejnižší počet chudých občanů v Evropě, naše hospodářství vzkvétá, snižujeme počet nezaměstnaných, a proto pro ten snižující se počet chudých a nezaměstnaných potřebujeme víc a víc peněz.“

Pokud bude muset odejít, až trochu zestárne a dostane rozum, bude se ten životem poučený reportér možná smět do televize vrátit, a bude znovu smět udělat rozhovor s premiérem. A tím premiérem bude opět Jiří Paroubek.

Ten se totiž jistě vrátí.

Když už jsem načal tu vojenskou tématiku, generál Douglas Mac Arthur, muž který měl koncepci, legendární velitel tichomořského bojiště druhé světové války, poválečný okupační správce Japonska a velitel vojsk OSN v první fázi korejské války, po počátečním japonském útoku a obsazení Filipín při svém odchodu z ostrovů pronesl první ze svých dvou slavných vět: „Vrátím se zpět.“

I náš legendární velitel Lidového domu Jiří Paroubek se hodlá vrátit. A má strach, že po svém návratu najde v úřadě svinčík. Nevím, jestli bude mít, jako ten americký generál, v ústech kukuřicovou dýmku, ale z jeho slov se dá očekávat, že bude mít v rukou koště. A bude zametat.

Mám strach, aby si nevzpomněl na druhou slavnou větu generála MacArthura. Ten u příležitosti svého odchodu z aktivní služby v projevu k americkému Kongresu řekl: „Staří vojáci nikdy neumírají. Jen se tiše tratí do dálky…“