Ještě nikdy v novodobé historii se nestalo, aby vstoupilo nějaké virové onemocnění do politiky. Až teď. Následky to nebude mít buď žádné, střední, nebo velké – a uvidíte, že se moje předpověď zcela jistě splní. Žerty ale stranou, předvídám, že se i sucho stane politickou kauzou.

Ono je totiž sucho. O tom se nemusí hlasovat, jako se hlasuje o tom, zdali za výkyvy počasí může člověk nebo nemůže. Sucho je a postihuje značnou část Evropy. Když kovidová krize začala slábnout, ožili západoevropští ekologisté a vytáhli ze šuplete Zelený úděl, projekt na likvidaci posledního zbytku konkurenceschopnosti Evropy jako ekonomického a kulturního celku. Jaksi stranou ale existují i jiné projekty směřující k ochraně životního prostředí. Projekty, které nevyžadují likvidaci průmyslových odvětví a bombastické investice do šílených projektů, jako jsou větrníková pole a solární elektrárny bez možnosti dlouhodobého ukládání vyrobené elektřiny. Jsou to projekty na zadržování vody v krajině, na rozšiřování lesních ploch, na podporu biodiverzity.

Nepíše se o nich mnoho, skoro vůbec ne. Nejsou v první linii zájmu zelené lobby. Ale existují.

Všímejte si, kdo tyto projekty aspoň slovně podporuje. Velmi rozumně o nich hovoří europoslanec za ODS Saša Vondra. Čerstvě se o zadržování vody v krajině pozitivně zmínil prezident Miloš Zeman.

Možná slyším trávu růst, jak kdysi trefně řekl Petr Pithart. Ale tuším, že se brzy dozvíme, že se zadržování vody v krajině a vysazování remízků a šíření smíšených lesů neslučuje s evropskými hodnotami a je dílem Putnových agentů. U nás bude hodně záležet na tom, zdali se ODS ideově vzpamatuje a zvedne toto téma naplno, místo aby marnila čas planým antibabišovským krasořečněním. Je to silné téma a hlavně – má smysl (což není vždycky totéž).