Drtivá výhra pro ODS a potupná prohra pro ČSSD, takové byly první reakce na výsledky voleb do třetiny senátu. Málokdy se stane, že nějaká pravda je tak zavádějící. To vítězství na jedné a prohra na druhé straně nemusí tolik znamenat, jak to vypadá na první pohled, a čeká nás ještě trochu nejistoty.

Jedno je ovšem zřejmé, vzestup ODS pokračuje právě tak, jako propad ČSSD. Onen propad je pozoruhodný i z toho hlediska, že do prázdna vyšel srdceryvný apel Lidového domu ke straníkům, aby partaj podrželi. Voliči v komunálních volbách nevzali v úvahu slib, že bude všechno zadarmo, a okázale volili někoho jiného. Podpora senátu jako instituce je u nich pramalá. Zbývala alespoň maličkatá naděje, že jim bude záležet na úspěchu značky. Nezáleželo a nechali ji plavat.

Nicméně někdejší oranžové tsunami zanechalo trvalejší stopy a i po debaklu zůstává sociální demokracie coby partaj nejsilnější v senátu. Má třináct křesel, kdežto vítězná ODS jich má dvanáct a lidovci jedenáct. Anonisté doplácejí v komunálních volbách na to, že s nimi mnozí nechtějí koalovat, a v senátních propadli, nicméně mají sedm křesel. Jedno je jisté, že pokud Andrej Babiš, když náhodou spí, tak sní o změně ústavy, zůstane při snu. Senát v tomto složení poslouží jako budíček.

Principiální otázka zní, kdo bude tahat za zvonec toho budíku. Doposud to byl Milan Štěch. Ten zatím sehrával velmi zajímavou a dá se říci pozitivní úlohu. Zatímco předáci Lidového domu nabízejí publiku podívanou na ohnuté hřbety a oslintané tlamy, Štěch se postavil Miloši Zemanovi, a je tudíž jeden z mála, kdo drží prapor s růží jakž takž zpříma. Na výsledky senátních voleb se čekalo s napětím i kvůli této věci – zůstane Štěch na svém postu, nebo ho někdo nahradí? Když ano, tak kdo? Prohra oranžových reinstalaci Štěcha znesnadní: bude teď záležet na ustavující schůzi senátu v novém složení. Nezávislí kandidáti se mohou připojit ke klubům podle vlastní úvahy. ODS neoficiálně navrhuje Jaroslava Kuberu. Ten by vůči ose Babiš – Zeman byl mnohem razantnější, než Milan Štěch, protože na vymezování vůči anonistům i Hradu současná strategie ODS stojí. Pokud by dostala Kuberu do role druhého ústavního činitele státu, zúročil by se pevný negativní postoj vůči spolupráci s ANO a byla by to výrazná posila pro deklarovaný projekt posilování pozice ODS jako zásadní oponentury vůči ANO.

Jde tedy o hodně. Volby do druhého kola měly pramalou účast. To nic na jejich legitimitě nemění. Kdysi za císařských dob býval majetkový volební census – volit směl jen ten, kdo platil pořádné daně. Mělo to svoji logiku. Teď platí taky jakýsi census – volí ten, kdo má o věci veřejné zájem a má snahu na ně působit. O to je každý hlas cennější.

Pokud jste nevolili, příště přijďte.

Důvod k znepokojení

Výsledky voleb v Bavorsku jsou znepokojivé. Doposud suverénně vládnoucí CSU propadla na nejhorší výsledek za své existence, na pětatřicet procent. Hrozivý je ovšem vzestup Zelených, dosáhli k dvacetiprocentní hranici, tedy každý pátý volič v Bavorsku podlehl této levičácké ideologii. Můžeme být hrdí na to, že naše veřejnost odsouvá zelené pod hranici dvou procent, po dlouhé zkušenosti s komunismem a krátké epizodě, kdy – podle všech známek – manipulací ze stran institucí pro vytváření veřejného mínění se dostali až do vlády. Alternativa pro Německo překročila desetiprocentní hranici. Budeme s napětím sledovat povolební vyjednávání o koalici, která je zjevně nezbytná, dále pak jaký bude mít výsledek bavorských voleb na celoněmeckou politiku.

Je hrozné, že po osmdesáti letech musíme znovu hledět přes hranice s Německem s obavami. O svobodě médií se dá mluvit už jen s obtížemi, lidé jsou pro své názory vyhazováni z práce, to vše jsme bohužel velmi dobře zažili na vlastní kůži. Merkelismus nese ovoce – zelený extremismus je na postupu. Ještě že Linke zcela propadli. Není jich třeba, jejich prapor rádi převezmou Zelení.