Aby byl Paroubkovu přání dodán punc oficiality, muselo být třikrát přezkoumáno stranickými orgány – v pátek nejprve politickým grémiem, poté předsednictvem strany a v sobotu celým ústředním výkonným výborem. Ani trojí souhlas ale nic nemění na tom, že Paroubkovo zdůvodnění, proč by měla vláda Mirka Topolánka padnout, je obdivuhodné. Před čtyřmi měsíci, při prvním pokusu o vyslovení nedůvěry, byla totiž příčinou přítomnost údajného korupčníka Jiřího Čunka ve vládě. Nyní zase panu Paroubkovi vadí Čunkova absence, která prý vládu naprosto destabilizuje.

Všichni oslovení koaliční politikové pochopitelně říkají, že na pokus svrhnout vládu ústavní cestou má předseda ČSSD právo, jedním dechem však dodávají, že jde o prázdné gesto. I tentokrát nás každopádně čeká mnohahodinová rozprava, během níž nás socialisté a komunisté neušetří plamenných proslovů na téma hanebnost koaliční vlády a jejích jednotlivých členů, aby nakonec hlasování dopadlo podle očekávání a předseda ODS mohl jen zopakovat svá slova pronesená po červnovém hlasování: „Na to nebylo co říci, bylo to třeba jen vydržet.“

Ani za předpokladu, že se na stranu levicové opozice přidá zřejmě již definitivně zešílevší lidovecký poslanec Ludvík Hovorka se svým – doufejme jen dočasně zešílevším - kolegou Jiřím Carbolem, nedá pan Paroubek potřebnou stojedničkovou většinu dohromady. Nezařazení poslanci Miloš Melčák a Michal Pohanka pod sebou na rozdíl od Hovorky poslaneckou větev nepodříznou a nikoho jiného expremiér v záloze nemá.

Pokud tedy ještě nějaký jiný lidovec nebude předsedovi vlády zazlívat, že umožnil vicepremiérovi odchod na vlastní žádost, a neodsoudí tak svým hlasem vlastní stranu k téměř nevyhnutelné záhubě, lze nadcházející hlasování o důvěře směle nazvat plácnutím do vody. Takové plácnutí by však mohlo koaliční vládu ještě více stmelit a učinit odvážnější, protože nebude tížena závažím v podobě neustále ostřelovaného předsedy KDU-ČSL.

V sérii politických neúspěchů Jiřího Paroubka pak zřejmě přibude další porážka a když k tomu připočteme rodící se skandál okolo financování sdružení jeho bývalé manželky a stále větší ambice Bohuslava Sobotky, Zdeňka Škromacha a Davida Ratha, dalo by se říci, že místo zvuku charakteristického pro plácnutí do vody uslyšíme buchot kladiva zatloukajícího další hřebíček do Paroubkovy politické rakve.