Přechod na stupeň 3 systému PES je vítaný – hodně se nám uvolní, Vánoce budou jaksi veselejší. Je to důsledek zlepšující se situace, sledovaná čísla klesají. Nicméně namítnu, že se můžeme těšit na nový vzestup nákazy někdy kolem desátého ledna. Není žádný důvod, proč by tomu tak nemělo být. Bude to daň za uvolnění kolem Vánoc a své si taky vyžádá Silvestr.

Dnes asi už bude jen málo těch, kdo si myslí, že jsme za vodou. Této iluzi jsme podlehli v létě a následek se vzápětí dostavil, nastala druhá vlna, daleko horší než byla ta jarní., Ukázalo se, že sám PES má nedostatky, především v tom, že situace není jaksi homogenní. Kupodivu nejlíp je na tom Praha, která byla nejhorším zdrojem nákazy na jaře. Sám jsem viděl na vlastní oči výhrůžné nápisy (oficiální, z obecního úřadu instalované) namířené proti Pražákům – roznašečům viru. Teď je to naopak. PES tedy platí a neplatí. Není to tak, že by občan – a hlavně postižený podnikatel – sledoval čísla a věděl, ano, od pondělka to bude takhle. Teď sledoval čísla, řekl si od pondělka to bude takhle a ono to takhle bude od čtvrtka. Druhá námitka je vážnější – pořád ještě exekutiva nevysvětluje důvody a smysl jednotlivých opatření. Proč mají mít amatérští sportovci roušky a profesionálové ne? Roušky ve fitnescentrech jsou už ale naprostý nesmysl, nebo ne? Námitek bude jistě víc, zádrhele ukáže praxe. Nedůslednosti a nelogičnosti mají za následek nedůvěru veřejnosti.

Zcela nepochopitelné je ticho po pěšině stran očkování. Především bych rád věděl, jestli se vakcína bude distribuovat do všech států rovnoměrně, anebo zda jsou státy vyšší kategorie, které přijdou na řadu dřív. V tom by se mělo udělat jasno co nejdřív, protože v Německu se (snad) začne očkovat už v prosinci… a prosinec začíná zítra. Jistě to souvisí i se schopností vakcínu distribuovat – což znamená i transportovat a skladovat. Už v zájmu obnovy důvěry by vláda měla průběžně informovat, co v této věci dělá. Aktuální nedůvěra proti vakcinaci je založena na výzkumech pocitů. Lidi budou jinak uvažovat a odpovídat – a jednat, až tady vakcína bude jako fyzický fakt.

Změna situace

Je dobře si uvědomit, že oproti jarní vlně nastala zásadní změna: dnes už nemáme žádnou naději, že nějaké UV paprsky a zvýšená teplota nás korony zbaví. Otazníky jsou i nad pojmem skupinové (stádní) imunity, protože se neví, zdali vyléčení jsou nadále imunní, a pokud ano, jak dlouho jim to vydrží. Je mnoho indicií, že to není nic moc. Reálnější naději přináší tedy vakcína, ale i pak je to bude běh na hodně dlouhou trať.

Je to ještě jeden faktor.

O zdravotnících se hovoří jako o první linii. Zní to heroicky, jaksi válečně. Příměr to není stoprocentní. I ve skutečné válce se vojáci po určité době z první linie stahují a nahradí je čerstvé síly. To se bohužel ve zdravotnictví nedá udělat. Tlak na ty lidi je enormní a oni nejsou ze žuly a ocele. Už teď to trvá přes půl roku. Podle střízlivých odhadů se skutečný odchod pandemie nedá čekat dřív než na jaře roku 2022. Vydrží do té doby lidé sloužící dvanáctihodinové šichty a z toho tři krát tři hodiny ve skafandru? Navíc to jsou lidé nenahraditelní, tahle specializace potřebuje dlouhý trénink a poté zkušenosti. To dodávám na ilustraci faktu, že situace je vážná a zhoršuje ji tlak lidí, kteří ji zlehčují.

Ty by asi přivedla k rozumu snad jen osobní zkušenost na covidovém oddělení.