Právě v den, kdy premiér Nečas zahájil v Bruselu jednání, které může skončit tím, že – obrazně řečeno – Česko svým vetem odpálí pod EU atomovku, propukla aféra s pomazánkovým máslem. Brusel nás připravil o rum, sáhl nám na syrečky a teď nám vzal i pomazánkové máslo!

Podotýkám, že pomazánkové máslo je produkt známý u nás čtyřicet let. Maže se to na chleba (pomazánka) a bílé je to jako máslo (máslo). Námitka unijních potentátů: jde o klamání zákazníka, inzeruje se to jako máslo a není to máslo, takže je třeba to zatrhnout.

Spravedlivě uváženo, něco na tom zákazu je. Produkt vznikl před čtyřiceti lety, tedy za tuhého totáče. Tehdy panovala velká volnost v pojmech. Diktatura se jmenovala lidová demokracie, ozbrojená agrese byla bratrská pomoc a hatlapatla na chleba mohlo tudíž být máslo. Zvykli jsme si, na to pomazánkové máslo líp. Správný název to ovšem není. Dnes by si nikdo nedovolil přijít na trh s hatlapatla a nazvat to máslem, protože by si ho producenti skutečného másla namazali na chleba. Pomazánkové máslo se tak jmenuje a prodává, protože je na trhu čtyřicet let.

Což je kauza pro učence a doktory a rektory – je správné udržovat chybu, protože je tu dlouho?

Odpověď asi není žádná, předpokládám. Nakonec se najde důmyslné řešení ve stylu malá domů, jako když se rum přejmenoval na tuzemák.

A leje se do něho metyl, to je zase matení pojmů nové doby. Metyl jako etyl a travič si říká podnikatel.

Každá doba má své matení.