Opačný krok učinil před posledními volbami Topolánek, když se odsunul z Ostravy, kde by byl vyhrál, do Prahy, aby byl blíže politické hvězdě Talmanové. S výsledkem velmi dobře známým, s osudnými důsledky pro nás pro všechny, jelikož to byl jeden z důvodů šíleného politického patu, který vedl k Melčákům a Dalíkům a dalším nepřístojnostem.

Topolánek a protikorupční balíček
Měl by s ním zacházet, jako by to byla odjištěná mina. Návrh korunního svědka je očividně rozumný - a Topolánkův protinávrh "zmírnění trestu korunnímu svědkovi" je slaboduchý. Jaký by to byl osobnostní profil člověka, který by do toho šel? Spíš by do toho nikdo nešel, tedy: nikdo by nepotopil případ korupce. O to Mirku Topolánkovi jde? Na takové otázky bude muset odpovídat. Problematičtější je idea "agenta provokatéra". Je mravní rozdíl mezi člověkem, který se do něčeho připletl, případně takříkajíc ulítl a hnulo se v něm svědomí a přistoupil na to, že bude vypovídat jako korunní svědek (výměnou za beztrestnost, jinak je to absolutně k ničemu, nikdo by to neudělal), a mezi člověkem, který se nechá zlákat agentem provokatérem.
Pravda, ve státní správě by měli být lidé, kteří se nenechají zlákat žádnými agenty provokatéry. Ale tane mi na mysli zkušenost z obchodního domu Kotva, kde jsem byl v sedmdesátých létech zaměstnaný. Ředitelství vyhlásilo 50 Kčs prémii za chyceného zloděje... načež prodavači kladli pasti, vytvářeli příležitosti ke zlodějně, aby si přivydělali. Naproti tomu "undercover agent" je figura známá z boje proti narkomafii, a copak to není "účast na zločinu"?
Zde je třeba pečlivě vážit a přesně definovat.
Což je činnost, která je v našem Blbákově asi tak běžná, jako polykání ohně.