Ve včerejším Právu se objevil kuriózní text z pera Jiřího Paroubka. Jmenuje se to "Kdo jsou přátelé sociální demokracie?" (viz ZDE). Aby to došlo i méně pozorným, to Vladimír Iljič Lenin napsal knihu Kdo jsou "Přátelé lidu" a jak bojují proti sociálním demokratům, ale to je vedlejší. Pozoruhodná je i úprava článku - je vysázen v jiné grafické úpravě (jiné rozvržení sloupců, jiná písmena), jako kdyby to byl placený inzerát. Však to také inzerát je.

Článek se zle obořil na dva přední komentátory Práva, na Jiřího Hanáka a Alexandra Mitrofanova. Paroubek se zde pozastavuje nad tím, že oba zmínění komentátoři o něm nelichotivě píší - a triumfálně jim strhává masku: oni nelichotivě psali o Zemanovi a o Špidlovi a o Grossovi. Co z toho Paroubek dovozuje?

Je to tedy naprosto promyšlený a plánovitý postup Práva co nejvíc oslabit pozici ČSSD ve volbách do sněmovny a otevřít tak cestu k další vládě pravice.
Toto je citát. Paroubek pak vrcholí prohlášením, že se nadále nebude k psaní obou pánů vyslovovat, "ať si píší co chtějí". Je mu jich líto.

Mně je spíš líto Paroubka, respektive sociální demokracie, která si takového omezence v čele nezaslouží. Mitrofanova znám osobně jen málo, Hanáka znám přes čtyřicet let, a mohu tedy svědecky doložit, že měl levicové a vpravdě sociálně demokratické smýšlení hluboko v dobách, kdy pan Paroubek ještě čachroval s pingly a veksláky na ředitelství Restaurací a jídelen, kdežto Hanák byl za své smýšlení buzerován a profesně ničen. Pokud jde o Mitrofanova, též jsem přesvědčen o nezáludnosti jeho politického postoje. Ale, dejme tomu, že je to opravdu vedlejší a osobní.

Co je ale podstatné, je to, že Hanákovy a Mitrofanovy výhrady k vedoucím figurám soc dem nové doby (Paroubek bohatě ve svém článku cituje) mají logické oprávnění. Jiří Paroubek totiž netuší nebo nechce pochopit, že sociální demokracie západního střihu byla vždy velmi blízká především kruhům inteligence. Vždy šlo o stranu naprosto a zásadně státotvornou, samozřejmě se sociálním akcentem a se zřetelem ke kvalitě života. O to se snažila i porevoluční soc dem, zvrat udělal opravdu až Zeman, který se zasloužil o to, že "v roce 1998 ČSSD vyhrála vysáním nejrůznějšího radikálního smetí" (Paroubek cituje Hanáka) a nastoupila cestu bolševické šloufizace strany. To je smutný historický fakt. Paroubek pak cituje Mitrofanova, co psal o Špidlově partaji: „Fraška, kterou dlouhodobě předvádí sociální demokracie, v níž si lidé navzájem lžou, nejsou schopni se na ničem dohodnout – ale především přestali být důvěryhodným partnerem pro vyjednávání, protože v ČSSD pravá ruka nikdy nemůže zaručit, co v příštím okamžiku udělá ruka levá – vytváří krizový stav." I to je perfektní vyjádření tehdejší situace, kdy slabý slušný Špidla nedokázal zvládat partaj sabotovanou tlupou probolševických Zemanových pohrobků. No a Hanák o Grossovi? "S. Gross prokázal, že dokáže prohrát senátní a krajské volby stejně drtivým způsobem jako M. Zeman před čtyřmi roky," opět Paroubkův citát. I to byla naprostá pravda.

Skutečnost je taková, že Hanák i Mitrofanov kritizují aktuální vedení sociální demokracie, protože si oba - a nejen oni - uvědomují nenaplněný potenciál této strany. Za vedení Jiřího Paroubka poklesla do polohy velkohubé populistické nákupny hlasů, ber kde ber. Odpovědné je vedení strany. To si nechalo líbit ve svém čele šíbra typu Grosse a teď se nechává smýkat Paroubkem od jedné hanby k druhé. Vysvětlení prosté. Sociálně demokratický fanklub spolu se zkorumpovanými pobírači dávek udrží všechny zainteresované "přátele" poblíž kohoutků penězovodu. O nic jiného jim nejde. Budoucnost? Mezinárodní postavení republiky? Vývoj a vize?
Nebuďte směšní. Jde o místa ve správních a dozorčích radách, o podíly ze zfixlovaných výběrových řízení, o machinace s pozemky a licencemi, o velké kšefty i o ty docela prťavé, s kakaovými boby skrze konto stařičké matinky. To jsou "přátelé sociální demokracie" sdružení kolem pana Paroubka. Že je z toho slušným a seriózním sympatizantům levicové politiky typu Hanáka a Mitrofanova smutno, to věru není divu.