Dejte mi půl milionu, nebo tu demokracii nezachráním, vzkázal veřejnosti dezertér ze spolku MilPRD Mikuláš Minář. Tentokrát nejde o peníze, jde o půl milionu podpisů. 

Při posledních volbách do sněmovny v roce 2017 byla šedesátiprocentní účast, z osmi a půl milionů se tedy odebralo k urnám pět milionů. Požadovaný počet podpisů by tedy byl slušný příslib desetiprocentního úspěchu – číslo je to velmi orientační, protože náš volební systém zahrnuje anomálii, podle níž v různých krajích má voličský hlas jinou váhu a taky různé strany potřebují jiný počet hlasů k získání mandátu. Posledně tedy STAN potřebovali 44 tisíc hlasů na mandát, kdežto ANO stačilo 19 tisíc mandátů. Ale i pak, v nejhorším případě, by půl milionu hlasů mělo stačit na tucet poslanců. Měli by přístup do médií a tím i platformu pro další eventuální rozvoj, takový STAN taky získal v roce 2017 jen 7 poslanců a teď v koalici s Piráty už má slušnou šanci na lepší výsledek.

Z tohoto hlediska tedy není ten půlmilion jen nějaké hausnumero. Zvláštní je ale přístup Mikuláše Mináře. Jeho výzvu lze interpretovat i takto: dejte mi bianco šek a já ten Augiášův chlív vyčistím. Nebo: volte dopředu a já se pak nechám zvolit. Jak se na takový postup dívají Chvilkaři, osiřelí pod Rollem jako husitští Sirotci (těm ovšem Žižka umřel, neutekl od nich)? Odpověď se ve výsledcích výzkumů neprojevuje. Vzhledem k tomu, že strany demobloku volí lidé spíše inteligentní a vzdělaní a uvážliví, lze mít za tohoto předpokladu, že ke zběhnutí a podpisu bianco šeku nebudou překypovat nadšením. Historie zná vůdčí osobnosti, které zvolaly Za mnou a uvedly masy do pohybu. Kdežto Mikuláš Minář volá: Masy, ozvěte se… a já pak do toho půjdu s vámi. Ve vašem čele.

No, třeba to bude fungovat. Třeba voda poteče do kopce.