28.4.2024 | Svátek má Vlastislav


Obamova červená čára

9.9.2013

Nasazení nervového plynu je bezpochyby překročení červené čáry, jak o ní mluvil Barack Obama. Potíž je v tom, že není nezvratně doloženo, kdo ten plyn použil. Z vysokých kruhů se načež dozvídáme, že důkazy nejsou nutné a že stačí zdravý rozum. Pokud někdo má zdravého rozumu málo, pomůžeme mu: Bílý dům už rozjel mediální ofenzívu a v následujících dnech budou média plná umírajících mužů a zejména pak dětí s pěnou u úst a s údy roztřesenými předsmrtnou křečí.

Tahle mediální masáž je také překročení červené čáry. Každé zabíjení lidí i zvířat je hnusné. Válečné zabíjení je v nekonečně vyšším patře hnusné. Pošlete lidi s foťáky a kamerami, ať ten hnus obrazově zaznamenávají, a předveďte to lidem – a v šikovné selekci je dostanete na tu lopatu, na které je chcete mít. Světová fotografická soutěž World Press Photo pořádaná v Haagu nás rok co rok zásobuje úžasnými fotkami palestinských dětiček zamordovaných izraelskou soldateskou. Ano, i to je mediální masáž v praxi – do Haagu nějak nikdo neposlal žádnou fotku izraelského dítěte roztrhaného nastraženou bombou zákeřného vraha.

Ale budiž, ať veřejnost ví, co se v Sýrii děje. A budiž, možná je skutečně za bestiální nasazení plynu odpovědná Asadova strana. Bylo by ale dobré v zájmu informování veřejnosti, aby CNN začala zveřejňovat akty bestiality páchané povstalci (pardon, politicky korektní je slovo rebel). Dokonce je to víc než žádoucí, aby byly tyto záběry zveřejněny. Veřejnost by měla vědět, koho budou tomahawky a bombarďáky v Sýrii podporovat, až Obama pomyslně zmáčkne červené tlačítko.

Ta mediální masáž, to je bezpříkladné překročení červené čáry a je to důkaz toho, že zde zdravý rozum nemá co pohledávat a že jde čistě o hysterický pocitový akt, výron kolektivní zběsilosti lidí poblázněných politickou korektností a posedlých vizí, že ty skvělé rebely je třeba podpořit v jejich svatém boji proti hnusnému diktátorovi.

Řešení musí být politické, po dvou letech vraždění si obě strany musí přijít na své, žít spolu nemohou, ale vedle sebe ano – o to by se mezinárodní společenství mělo zasadit: i s přispěním OSN, pokud tahle organizace je ještě k něčemu.