Ministr, teď už bývalý ministr Kocourek vysvětlil záhadu šestnácti milionů na kontě své maminky neobvyklým slovem. Prohlásil, že ty peníze odklonil. Zatím toto slovo používali hlavně dopraváci. Policisté odklánějí dopravu, kdy je někde bouračka, proud aut pak teče jinudy. Kocourek odklonil šestnáct milionů a ty pak tekly jinam, jde tedy principiálně o totéž. Problém je v tom, že ty peníze odklonil při rozvodu své manželce. Ve starém zavedeném slovníku bychom pro podobné počínání našli termín "ulil". To bylo praktické, univerzálně používané slovo. I za starých dob manažeři firem odkláněli či ulívali firemní peníze. Pak se tomu začalo říkat tunelování. Zdá se tedy, že tunelování manželek bude díky Kocourkově inovativnímu přístupu nadále nazýváno odkláněním.

Stejně je to ale divné. Jak to, že si to bývalá paní Kocourková nechala líbit? Nemusela mít detailní znalosti o finanční situaci svého muže, nicméně šestnáct milionů, to je docela slušná částka. Navíc, jakmile je ve vzduchu rozvod, manželky větřívají a jejich čich na barvivo, jímž se tisknou bankovky, je dobře vyvinutý.

Nicméně fakt, že se Martin Kocourek odporoučel den poté, co se k odklonění přiznal, to je na naše poměry něco zcela neobvyklého. Stalo se poprvé, že se politické struktury nezachovaly po vzoru mafiánských rodin, jak tomu bylo v případě Stanislava Grosse anebo Michala Krause. To je správné a vítané a kéž by tomu bylo tak napořád.

Což konstatujme a ptejme se: jak to tedy bylo s těmi šestnácti miliony doopravdy? Důvěra ve věrohodnost vlády vzroste, teprve když bude tato otázka věrohodně zodpovězena.