Mění se povaha konfliktů. Dnešní armády, tedy ne naše, ale armády velkých států by dokázaly řešit bitvu u Verdunu během tří dnů, potíž je v tom, že bitva u Verdunu nebo podobná bitva kdekoli jinde se konat nebude. Naopak, moderní technika umožňuje mnohonásobně zvýšit operativnost a efektivitu malých skupin. Dřív to bývali partyzáni, od Napoleonových dob izolované skupiny s nepatrnou palebnou silou. Dnes jsou tyto malé skupiny významným činitelem v mocenské hře a jak se ukazuje, i jednotlivec může za specifických okolností hrát zásadní roli. Pak ovšem dochází k paradoxním situacím, kdy mocenské struktury disponující astronomicky velkou převahou jsou blokovány, protože je pro ně důležitější předpis než účel. Jako například u nás, kde armádní vrtulníky uvezou více osob a materiálu, ale nesmí se z nich slaňovat. Jsou prostě počítány pro jiný druh nasazení (cituji zpravodajství, nicméně na loňských Bahnech jsem slaňování z vrtulníku viděl, ale možná jsem se špatně díval).

Ale tohle nebudiž vnímáno jako rejpání. Naopak, je dobře, že se z Breivikova případu bere poučení. Konflikty budoucího času budou nestandardní a je třeba na ně nestandardně reagovat. Proto je dobré a správné, že se případ analyzuje, a přejme si, aby se dospělo k pružnějšímu řešení, které umožní větší efektivnost bez ohledu na momentálně platný předpis, vytvořený pro zcela jinou situaci v jiné době.