Před pěti lety došlo k policejnímu ataku na Úřad vlády. Ten měl za následek pád Nečasovy vlády, v důsledku toho i úpadek důvěry veřejnosti nejen v Občanskou demokratickou stranu, ale v politické strany vůbec a nahoru šly strany protestní. 

Je velmi pravděpodobné, že kdyby k tomuto převratu nedošlo, hnutí ANO by nemělo dvojnásobnou převahu ve voleních výsledcích a preferencích nad nejbližším ze svých soupeřů a slavně by na tom nebyli ani Piráti, ani Okamura. Nejhorší ránu ale dostala důvěra v právní systém. Bohužel se nejednalo o jednorázový výprask, to hanobení důvěry v právo trvá, případ soudí soudkyně Králová, která je chvilku vláčena jako nekompetentní osoba a hrozí jí vyhazov a poté je reinstalována do funkce, to je současný stav. Aktuálně odmítla odposlechy jako důkazní materiál. To je evergreen našeho soudního systému. Nikdo ještě nevysvětlil, jak by se na korupci mohlo jít jinak než přes odposlechy, natož pak ve státě, kde ani dopadení přímo na místě s krabicí peněz v ruce nestačí k tomu, aby dotyčný šel do basy.

Pak ovšem není divu, že mantra o „trestně stíhaném premiérovi“ působí jen na toho, komu by Andrej Babiš ležel v žaludku i kvůli něčemu jinému, a proč jsou jeho stoupenci vůči ní imunní. Důvěra je blízká nule, a nebyla by asi o mnoho větší i bez toho bombastického nočního ataku těžkooděnců.

Zeman svolal novináře

Po obědě prezident novinářům něco sdělí. Napsal mi čtenář o svém očekávání. To sdělení může být zajímavé, nebo nezajímavé.

To zajímavé by znělo: abdikuji.

Všechna ostatní jsou nezajímavá.

Tipnul bych si na tu druhou variantu. Nicméně kolegům, kteří tam půjdou, bych doporučil, aby hodně zpozorněli, kdyby tam přišel také Ovčáček a nesl pouzdro na housle.

Mohl by v něm být kalašnikov.