Vrbětická muniční tragédie stála dva lidské životy a od té doby pomyslný plamen hoří a kdo má ešus v ruce, běží k němu si ohřát svoji gulášovku. Mohutný chór hučí krajinou, že selhal stát, a sto a jeden ukazovák míří na toho či onoho potentáta, že by měl odstoupit.

Přitom v tuto chvíli, tedy večer 12. prosince, není veřejně známo, kdo, jak a proč výbuch způsobil. Když se to stalo ve Vrběticích, dalo se usuzovat, že někde byl nějaký zmatek, lidská chyba. Výbuch skladu číslo 12 z třetího prosince však vylučuje s jistotou takřka stoprocentní, že šlo o náhodu. Nikoli důsledek českého bordelu, ale výsledek zlého úmyslu. Je to jako s heparinovým vrahem a šílenou sestrou v nemocnici. Není možné postavit policajta ke každé nemocniční posteli a i kdyby se to podařilo, musel by u každého policajta stát psychiatr, aby zjišťoval, zda u nešíbe.

Jakékoli bezpečnostní opatření musí počítat s určitou pravděpodobností rizika, ať je to zábradlí u potoka nebo plot kolem skladu munice. Naše armáda prošla odtučňovací kůrou, jež ji zavedla skoro na okraj smrti, a musí se zbavovat munice, která na našem území zbyla z doby, kdy kremelští stratégové plánovali drtivé raketojaderné údery s cílem dosáhnout Rýna za sem dní. Že se to děje přes soukromé firmy, je normální a správné. Kvalifikaci a oprávnění musí posuzovat orgány a osoby tím pověřené a ne pan Babiš, který si něco přečetl v novinách a něco mu vyslepičil náměstek ministra obrany a on s tím hned utíkal za novináři. Poslanci by se měli věnovat užitečnější práci než žvaněním o něčem, čehož podstatu neznáme, a pokud bude policie neúspěšná, možná se to ani nedozvíme.

Dokonalé zločiny existují, Palmeho vraha taky nikdy nechytli. Je to nedobrá perspektiva, ale ani kdyby na ni došlo, pořád to nebude důvod k ohřívání politické polívky.