O Petru Pavlovi v roli hlavy státu si můžeme myslet leccos. Třeba že těch 45 let strávených v armádě je v něm jako v koze. Nebo že pravidla civilní politické hry se musí ještě učit.

Leč včera ukázal, že to zvládá. Tři jím navržení kandidáti pro Ústavní soud prošli v Senátu hladce.

Byla to jeho první politická bitva, nakonec úspěšná. Když před týdnem dva z jeho kandidátů ústavněprávní výbor Senátu zamítl, působilo to jako výstraha. Ale byl to jen symbolický signál, aby si nový prezident nepřipadal jako někdo, komu Senát zobe z ruky. Prezident tedy narazil, ale zřejmě se poučil pro příště.

Pavel si hlídá image, někdy až přehnaně. Když včera říkal: „Žádné kupčení nedělám, ani dělat nebudu,“ cosi zapomněl.

Kupčení je archaický výraz pro něco špatného a to on dělat nechce. Ale nahradíme-li ho slovem moderním, jsme u politiky, což je obchod něco za něco.

Říká-li někdo, že odmítá kupčení, jako kdyby říkal, že odmítá politiku. Ale tu, jak jsme viděli včera, prezident neodmítá. Naopak ji dotáhl k vítěznému konci, když prosadil všechny tři své kandidáty pro ÚS. Řečeno po vojensku, přišel, narazil, zvítězil.

Po dobu Astonovy dovolené přebíráme úvodníky z Lidových Novin se souhlasem redakce.