Je to skutečně světová válka proti neviditelnému všudypřítomnému nepříteli. Stav nouze trvá tři týdny a v týdnu následujícím bude poslanecká sněmovna vládě schvalovat další postup. 

Původní návrh více méně mechanicky prodlužoval mimořádný stav o další měsíc, čili do poloviny května. Narazil na odpor opozice, protinávrh zněl do konce dubna. Andrej Babiš takřka ledabyle stáhl původní požadavek a v rozhovoru pro Blesk jaksi nonšalantně řekl, že konec měsíce je v pořádku.

Ta nonšalance se dá snadno pochopit. Je čtvrtého, respektive pátého dubna. Do konce měsíce se toho může stát! Buď to bude lepší a pak celkem logicky nastane vhodná chvíle pro změnu stavu. Nebo se to zhorší a v následujícím jednání bude nutno mimořádná opatření prodloužit. Jsou zde hlasy podporující radikální ukončení mimořádného stavu v půli dubna. Ty ale nejspíš nebudou mít v parlamentě podporu, protože podle výzkumů veřejného mínění veřejnost vládní opatření podporuje. Pro mimořádný stav je ale zcela objektivně tvrdý argument: k nákupu zdravotního materiálu není třeba šíleného byrokratického postupu, výběrových řízení a následných protestů a arbitráží, jak to známe kolem každého většího nákupu z veřejných prostředků.

Prodloužit, nebo neprodloužit? Tady bude hodně záležet i na vývoji u sousedů. I kdyby všechny koronaviry u nás vychcípaly, my bychom sice mohli odhodit roušky a vyrazit do kina a na pivo, ale kola ekonomiky se budou roztáčet až v souvislosti s celoevropskou a celosvětovou situací. V tomto procesu by mohla Evropská unie popadnout dech a mohla by hodně pomoci. Na obzoru ale leží jeden velký temný stín:

O šílenství zvaném zelený úděl se přestalo mluvit. Ten nespadl z nebe. Prosadily ho levičácké zelené politické formace Západu. Jakmile krize opadne, vjede do nich život. Budoucnost Evropy tedy není ani ve výsledku zápasu s koronavirem, ten musí dříve či později dopadnout dobře. Škody ale po pandemii zůstanou obrovské a zelení fanatici by je mohli znásobit. Zatím jsou zticha. Ale ozvou se.