Píši tento úvodník v pátek večer, tedy před hlasováním o redukci valorizace penzí. Ráno ho doplním o výsledek, ale na něm zas tak moc nesejde. Máme za sebou (tedy, „oni‟ mají za sebou) maraton obstrukcí, únavné marné řečnění. Poslanec za ANO Wenzl při projevu zkolaboval, poslankyně za ODS Eva Declaroix podpořila na facebooku vládní postoj citátem spokojeného penzisty Václava P., a doprovodila to fotkou koupenou ve fotobance:

Proč mi neřekla, žena to nešťastná, já jsem spokojený důchodcea foto bych dodal! Zadal jsem umělé inteligenci, aby mi vyrobila spokojeného důchodce a tohle je jedna ze čtyř nabídnutých variant:

To všechno jsou ale lapálie. Jen jedno je vážné: důchodový systém se valí do bezvýchodné situace. Opozice obstruuje seč může, ale žene na skály loď, kterou sama bude s největší pravděpodobností od příštích voleb kormidlovat. Obvyklá mantra opakuje, že „vláda nešťastně komunikuje‟. S redukcí valorizace to provedla katastrofálně. O kritické situaci ví vláda dlouho, inflace je katastrofální už od minulého roku. Řešit to začne se zpětnou účinností v režimu na hraně ústavnosti – jako první k šetření si vybere penzisty poté, co si poslanci a senátoři přihodili ke gáži jedenáct tisíc. To vše je k pláči i k smíchu, podle nátur, dovolena je i kombinace obou.

Co s tím?
Možná, že by se mohlo začít konstatováním, že Češi nejsou v úhrnu ani darebáci, ani pitomci. Když je to na rozumný účel, dovedeme dosáhnout pozoruhodných výkonů. Když Číňanům unikl virus z laborky a zamořil svět, šili jsme roušky a lidi dobrovolničili a uskrovnili se s minimálním reptáním. Když se Rus rozhodl ukrást Ukrajincům zemi, přijali jsme 450 tisíc nešťastníků.

Není na čase, aby politici předstoupili před národ a řekli:
Vážení, řítíme se do ekonomické propasti. Přestaňme si hrát na „pomáhání lidem‟ a „deštníky‟. Pomáhalo se a pomáhalo, ale to teď musí skončit. Na proplácení penzí už dnes nejsou v plné výši peníze a je nutno si půjčovat. Když se bude sněhová koule kutálet dál, tak nám ani nikdo nepůjčí a když, tak za takových podmínek, že nám nezbude ani hřebík, na který bude možno pověsit čepici.

Kteří politici by s tím měli vystoupit?
První na ráně jsou ti vládní, samozřejmě. Kdyby se k nim připojili ti rozumní z opozice, začal bych věřit, že naše loď na skálu nenajede.

Nevypadá to na to. Zatím se šaškuje u pultíku, kolabuje se a švindluje s fotkami z fotobanky.