Andrej Babiš se nepřipojí k festivalu klimatické hysterie na půdě Organizace spojených národů. Poukázal ale na to, že Česká republika plní závazky uzavřené v Paříži.

Jistě nikdo nečeká, že toto jeho připomenutí budou oteplenisté brát jako polehčující okolnost. Už proto, že v aktuální hysterické situaci je braná jakákoli dosavadní dohoda uznávána jako dostatečná, rozumná a konstruktivní. Veškeré rozumné argumenty jdou stranou. Že Evropa soustavně snižuje produkci odpadu, zatímco třetí svět a zejména pak Asie ji zvyšuje? To nikoho nezajímá. Německo pracuje na restriktivní strategii a ta je hned napadaná jako naprosto nedostatečná.

U nás se zatím ekologistickým fanatikům podařilo zničit Šumavu. To je tragédie, ovšem bezprostřední dopady na naše osudy to nemá – pokud se nepotvrdí teorie, že horký vzduch nad mrtvými pásmy ovlivňuje počasí natolik, že se zhoršuje sucho. Zelená ideologie zatím nemá podporu hlavního mediálního proudu. Nemylme se, to pokušení nastoupit do vagónu s muzikou je veliké. Ekologický disident se ocitá na společenské periferii. Opakuje se ten strašný mechanismus, známý z meziválečné doby. Kdo nebyl komunista nebo aspoň levičácký sympatizant, byl zpátečník, reakcionář, škůdce. Jak to dopadlo, víme.

Víme to opravdu? Už čtyřicátníci nemají autentickou zkušenost s komunismem. Nemají tušení, co je to mediální manipulace. Svody jsou veliké – zvláště pak pro lidi, kteří z profesních či osobních důvodů komunikují na mezinárodním fóru.

Nevystoupením na fóru OSN nezabrání Andrej Babiš ničemu. Na domácí půdě si toho mnoho lidí ani nevšimne. Ostatně, málokdo postřehl ten slogan, který na fóru zazněl a jehož vyznění bylo: My přijdeme, ať se vám to líbí nebo nelíbí.

To je to dunění kroků odhodlaných šiků. Začne to omezováním svobody slova (už začalo, u nás ne tak moc). Nutně to vyústí do řízené demokracie. I to už začalo ostrakizováním politických stran odrážejících ideově nežádoucí zájmy veřejnosti – a tím hůř, když mají velkou voličskou podporu.

Jestli měl někdo velkou pravdu, pak to byl Julius Fučík, když napsal před popravou: Lidé, bděte. Myslel to jistě jinak a kdo ví, na jaké straně by stál, kdyby dnes v plné síle žil… Ale ta výzva je univerzálně platná. Na svobodu se pořád někdo sápe, vždycky z jiné strany.