Před třiceti lety nastalo jakési „pink“ a praskl komunistický režim. Nelze jinak, musím být osobní. 

Pro pamětníka a účastníka toho všeho dění nelze jinak. Zároveň se nelze vymanit ze svěrací kazajky současnosti. Porovnáváme dnešek s tehdejškem, naděje se skutečností, analyzujeme, co je skutečnost a co je pouhý slovní nános.

Sám se v tom snažím vyznat a neztratit se.

Když stojím před hodně složitým problémem, celoživotně se mi osvědčilo, když jsem se pokusil stanovit si vrstvy důležitosti.

Když se tedy podívám zpětně v perspektivě třiceti let na sedmnáctý listopad, co je pro mě nejdůležitější?

Můžeme se dnes dohadovat do nekonečna o tom, co kde, a co kdy jak on, i co by mělo a co by nemělo.

Ale kdyby tu dosud byli oni, nebylo by takové dohadování možné. Oni by to zadusili, jako všechno.

Proto je všechno ostatní pro mě podružné. Proto jsem třicet let šťastný.