Klidně o 17. listopadu
Před třiceti lety nastalo jakési „pink“ a praskl komunistický režim. Nelze jinak, musím být osobní.
Pro pamětníka a účastníka toho všeho dění nelze jinak. Zároveň se nelze vymanit ze svěrací kazajky současnosti. Porovnáváme dnešek s tehdejškem, naděje se skutečností, analyzujeme, co je skutečnost a co je pouhý slovní nános.
Sám se v tom snažím vyznat a neztratit se.
Když stojím před hodně složitým problémem, celoživotně se mi osvědčilo, když jsem se pokusil stanovit si vrstvy důležitosti.
Když se tedy podívám zpětně v perspektivě třiceti let na sedmnáctý listopad, co je pro mě nejdůležitější?
Můžeme se dnes dohadovat do nekonečna o tom, co kde, a co kdy jak on, i co by mělo a co by nemělo.
Ale kdyby tu dosud byli oni, nebylo by takové dohadování možné. Oni by to zadusili, jako všechno.
Proto je všechno ostatní pro mě podružné. Proto jsem třicet let šťastný.
