Ekonomická recese podrobila zkoušce celou Unii a každý její stát zvlášť. Nadšení pro euro znatelně opadlo - každý Čech teď vidí, že Slováci, kteří se do eurozóny dostali s odřenýma ušima, by si měli vypůjčit na to, aby pomohli sanovat Řecko zruinované rozbujelou státní rozmařilostí. Pokud jde o Klausův vztah k ekologismu, v poslední době jím hodně obdělávané téma, skandál kolem solárního nesmyslu otevřel nejedno oko dosud zalepené zelenou mlhou a i zde může Klaus povykovat "já to říkal". On ovšem je formát, on nepovykuje, na to má svoje lidi, někteří z nich dokonce nepovstali z opice.

Takto posílen vystoupil Klaus v parlamentu a už nepokládal za nutné se opírat do Evropy, není toho třeba, ani do ekologismu, ekologisté se odkopali dostatečně sami. Takže kdo je nejbližší nepřítel?
Přirozeně že Ústavní soud.
Je nepochybné, že tato instituce funguje tak, že ji lze v žurnalistickém žargonu nazvat "třetí komorou parlamentu". Jenže to zároveň znamená, že plní úkol pojistky. Parlament rozhodně není instituce lidem milovaná. Ostatně, i to zdražení elektřiny zavinil parlament, který schválil solární běsnění na zemědělské půdě. Zavinil tím, že umožnil a umožnění neodvolal nebo aspoň nezmírnil, třebaže nesmyslnost projektu byla jasnější i nad to slunce, o než se opírá.

Hlavní Klausův argument je zrušení předčasných voleb. Ale tady si protiřečí, jako tolikrát, a spoléhá na to, že si toho nikdo nevšimne, jako už tolikrát. Ústavní soud prostě zamítl pokus dvou dominantních politických stran rozdat karty tak, aby kontrola talonu zůstala v jedněch rukách - na to byly volby načasované. Proto vznikl ústavní zákon na jedno použití, rozhodnutý předem dohodnutou partičkou, která na sebe navenek zle pokřikuje, ale v podpalubí si rozdává a dělí kšefty. Tohle soud zamítl a pak se tedy konaly volby řádné, které, jak se hezky říká, změnily politickou scénu.
Což ostatně sám Klaus připouští a do značné míry vítá.
Ale o to snad ve volbách jde, aby byla změna? Takže je dobře, že ústavní soud učinil, co učinil?

Pokud by tato sněmovna měla změnit ústavu tak, aby se ústavnímu soudu přistříhla brka, naplnily by se nejčernější obavy škarohlídů. Kdyby občané byli schopni dohlédnout důsledky toho, co Klaus navrhuje, museli by kandidáti do senátu za koaliční strany shořet jak papíroví čerti.
Klaus ale počítá s krátkozrakostí voliče jako s neoddiskutovatelným faktem.
O to víc by měli křičet lidé slyšitelní - nepouštějte Klause na Ústavní soud! Nemá dobré úmysly a do prezidentských voleb je daleko!