A tak okamžitě po tom, co pro schválení „Lisabonu“ zvedla potřebná většina senátorů ruku, se kamery a mikrofony začaly otáčet směrem k Hradu, čekajíce na Klausovo – bezesporu negativní - vyjádření. Prezident, jako známý euroskeptik, novináře nezklamal, když prohlásil, že výsledek považuje za „velmi smutný doklad dalšího selhání významné části našich politických elit“.

Na jeho slova samozřejmě zareagovali politici, nejen ti naši. Předseda Evropské komise José Manuel Barroso kupříkladu věří, že prezident dokument podepíše co nejdřív. Nesdělil už ale, že vůbec není kam spěchat. Klaus řekl, že počká na výsledek irského referenda a zároveň na výrok našeho Ústavního soudu - pokud k němu podají naši senátoři další stížnost.

Nejspíš mu budou mít takové otálení všichni za zlé, protože neustále opakují, že Lisabonská smlouva už čeká jen na prezidentův podpis a na irské referendum. Jenže pravý opak je pravdou.

Prezident SRN smlouvu dosud nepodepsal, neboť čeká na výrok německého ústavního soudu. Polský prezident nepodepsal rovněž, stejně jako Klaus chce vyčkat, jak dopadne všelidové hlasování v Irsku. Finsko Lisabonskou smlouvu neratifikovalo, protože Alandské ostrovy, jejichž souhlas je pro ratifikaci nezbytný, jsou proti. A aby toho nebylo málo, ani Velká Británie ještě proces ratifikace nedokončila – královna totiž dodnes neodeslala ratifikační listiny do Říma.

Takže by bylo dobré, kdyby naše elity přestaly obdivovat vlastní české pupky a podezírat Klause ze sabotáže. Času je, jak vidno, moře slané vody.