Tohle je otázka za milión. Kdy to skončí? Hovoří se o nultém nakaženém. Tím se chce říct, že někde, dejme tomu v Itálii, se vyskytl jeden nakažený člověk a ten nakazil další lidi ve svém okolí a pak to jelo. Odtud se to dá pochopit.

Teď jsme v situaci, kdy je v jednotlivých zemích nakažených na stovky, někde na tisíce a desetitisíce, nedejbože statisíce. Lék žádný není, to je dobře si připomínat. Není. Někdo se v té nemoci uzdraví, čili se vrátí do normálu sám, většina z nás. Někdo má smůlu a umře. Říká se tomu smrtnost a můžeme se o věrohodnosti toho či onoho čísla dohadovat. Ale dívejme se do budoucnosti.

Nezapomínejme, že přese všechno je současná krize do velké míry mediální krize, tedy médii vyvolaná. Svět není zasažen morovou epidemií, je zasažen mimořádně nakažlivou chřipkou, v extrémních, velmi řídkých případech smrtelnou. Normálně fungujeme, mrtvoly se neválejí po ulici. Většina z nás nemá nikoho z blízkých nemocného, natož pak po smrti. Jenom vyděšeně sledujeme zpravodajství. To nebezpečí je řádu statistického, což neznamená, že to nebezpečí není reálné. Je. Lidé jsou nemocní, lidé umírají.

Dejme tomu, že křivky se zlomí a začnou klesat (zatím všude rostou). Dejme tomu, že začnou klesat dramaticky. Kdy ale nastane ten bod, kdy – dávám příklad – firma Volkswagen vrátí své lidi do práce? Kdy česká vláda odvolá zákaz pohybu osob po celé ploše republiky?

Dovedeme si představit míru odpovědnosti takového rozhodnutí?

Zdá se, že vlády ještě nikdy nebyly vystaveny takové zkoušce. Je to téma pro politology.

Rozhodnutí v demokratické zemi je vystaveno kritice opozice, to je ten princip. V okamžicích vrcholící krize je inteligentní opozice tolerantní a tak se stalo i u nás. Jakmile ale míra kritičnosti opadne, dotkneme se nějakého prahu, kdy opozice začne útočit. Řeknu konkrétně. Momentálně máme 400 nakažených, bude jich víc, budou to tisíce. Dejme tomu, že číslo začne klesat, bude to za dlouho, za měsíc, za dva. Klesne to na tři sta lidí. Bude to dvě stě lidí. V tu dobu už asi bude zastavena výroba ve Škoda Auto a následně v navazujících podnicích, je to třetina výroby u nás. 

Kde je ta hranice, kdy vláda řekne, jsme z toho venku, vraťte se do práce? A kdy opozice řekne, ano, toto je rozumné rozhodnutí? Razantními kroky se vlády všech zemí, není to jen česká vláda, dostaly do pasti. Zatím se na ně útočí za to, že něco udělaly moc pozdě nebo moc brzo. Argumenty pro útoky se ale těžko prokazují. Až ale začnou vlády svá rozhodnutí odvolávat,  bude stačit pár mrtvých navíc k mediální bouři. Povede to k velké obezřetnosti vlád k tomu, aby aktuální opatření odvolaly. Tím spíš, že by se jim opravdu nejvíc hodilo, kdybychom chodili s maskami na obličejích, připaženi, v určitou hodinu určenými trasami. 

Tohle je otázka dne, otázka především pro politiky. Na odpověď je určitě brzy, protože křivky rostou. Za současné situace je taková otázka, kdy že to skončí, opravdu naivní. Ale je to asi jediná opravdu důležitá otázka, jakou si můžeme položit.