Pravdu měli všichni ti, kdo varovali, že takzvaný vstřícný postoj vůči Číně bude vnímán komunisty v Pekingu jako slabost. Ostatně je to důkaz, že nejsou hloupí, ti komunisté v Pekingu: takzvané prohlášení čtyř, podepsané prezidentem Zemanem, tehdejším předsedou senátu Štěchem, předsedou sněmovny Hamáčkem a tehdejším premiérem Sobotkou byl signál Pekingu, že Česko je nahrbené a prosící. 

Takže nehorázně vyděračský dopis předsedovi senátu Kuberovi, co všechno se stane, když pojede na Tchaj-wan, je logická odezva. Kdo leze do zadku, musí počítat s tím, že vstupuje do tunelu, který vede do poroby.

Toto konstatování je nabíledni, zbývá řešit, co s tím.

Fatální chyby se dopustil bohužel už nebožtík Kubera, když dopis nezveřejnil. Černého Petra teď vyfasoval čerstvě zvolený Kuberův nástupce Miloš Vystrčil. Ten veřejnosti sdělil, že věc hodlá konzultovat s ministrem Petříčkem a předsedou vlády. Petříčkova reakce je předvídatelná, ten už v listopadu konstatoval, že eventuální cesta poškozuje zájmy České republiky. Ostatně i toto stanovisko jistě neuniklo pozornosti čínským predátorům a utvrdilo je v mínění, že Češi jsou snadná kořist. Stejnou píseň zapěl i premiér Babiš. Ve shodě se Zemanem varoval, že následky by se projevily v ekonomické sféře. Je tedy otázka, o čem se Vystrčil chce s Babišem a Petříčkem bavit.

Abych navázal na obraz celé té záležitosti, postaví se k ústí tunelu a bude volat: Co myslíte, mám tam jet?

Má ovšem pravdu, že dopis mění situaci a že už nejde o nějakou cestu někoho někam, že jde o přístup jednoho státu k druhému a že jde o suverenitu. Je teď na něm, zdali ji bude hájit, anebo zda se coby představitel státu zachová, jak je v kraji zvykem.

Křeček u Okamury

Byl to fakt pech, že Filipa odvezla houkačka (přejme mu brzké zotavení) a že Stanislav Křeček musel převzít jmenování ombudsmanem ausgerechnet od Okamury. Měl si k tomu Filipovi vlézt do houkačky a hodit se marod.