Poté, co Petr Nečas prohrál hru na kuře, cuknul a stal se kuřetem, a tudíž už definitivně nezajímavým šášou, připoutal na sebe pozornost exministr Josef Dobeš. V pátek se bude hlasovat o tom, zdali Nečasova vláda půjde do hrobu anebo se zahrabe sama. Dobeš je pro první variantu, bude proti vládě. Důvod je zřejmý. Vládu levice pokládá za menší zlo než vládu založenou na přeběhlících.

Samozřejmě že jeho výrok o komunistech, kteří nejsou čerti, je vytržený z kontextu a je pošetilé ho sáhodlouze pitvat. Nicméně není pošetilé se rolí komunistů zabývat. Je zřejmé, že liberální část politického spektra odchází do hrobu, který si sama vykopala, a že k moci se vrátí státně dirigistický projekt. Není mu co závidět, pokud nezávidíme přístup k penězovodu. Problémy zůstanou a recepty na řešení jsou v podstatě objektivní, takže i levice bude muset utáhnout kohoutky. Ale jak je to s těmi komunisty? Čerti nejsou. Konec konců, jádro disidentského hnutí, to byli komunisté, a dnešní komunisté svou dikcí a svým programem jsou na míle napravo od toho, co i ti nejodvážnější pozdější disidenti navrhovali v roce 1968. Jiná věc je, že jádro komunistického učení nadále zůstává nezměněné. Však taky na oficiální komunistickou strukturu jsou navěšené skupiny a organizace, které nepokrytě usilují o revanš, o návrat starých časů se vším všudy. Oficiální struktura je střechovou organizací, která tyto aktivity kryje a legitimizuje, to je její historická úloha, řečeno jejich žargonem.

Ovšem tuto prostopravdu znají v Lidovém domě taky. A je jim jasné, že kdyby odvolali záklopku bohumínského usnesení, nastal by masový přeliv preferencí od nich ke komunistům a najednou by si všichni vzpomněli na Grosse a Tvrdíka a všechny ty šíbry, kteří dojili stát levou rukou a konkurence dělala totéž pravou. Komunisté nedojili, protože je k cecku nepustili.

A nepustí, to má Dobeš pravdu a takto je třeba chápat jeho výrok. Že komunisti nejsou čerti.

Na jednu stranu jsou horší než čerti. Na druhou stranu jsou odsouzeni k životu mimo cecek. Teprve budoucnost ukáže, zdali je to dobře nebo špatně, argumenty by se našly pro jedno i druhé. Byly by to ale argumenty verbální. A jak praví Goethe, šedá je teorie a věčně zelený je strom života.