Pětikolka se vrhla do dvou nepopulárních bitev. O jedné jsem tu psal včera, jde o penzijní úpravy, šetření na penzích. Tady nejde jen o to, že jakmile skončily prezidentské volby a další sněmovní jsou na svatýho Dyndy, pustila se vláda do nepopulárních kroků – potíž je v tom, že je to krok nesystémový, že je to záplata, a navíc protlačovaná legislativní nouzí. Pokud tuhle vojnu vyhraje, bude to Pyrrhovo vítězství.

Totéž hrozí v kauze televizní. Pětikolka navrhuje, aby nebylo možné odvolávat mediální rady ČT a ČRo po tuplovaně neschválené výroční zprávě, zároveň a hlavně chce změnit systém volby do rady, měl by se do ní zapojit i Senát. Navíc odmítá nápad ze strany opozice, aby změněný zákon, bude-li schválen, měl odloženou působnost.

Účelovost z toho trčí jako péro z gauče a zase: je to kontraproduktivní.

Na tomto místě jsem nejednou vyjádřil přesvědčení, že ČT je ve výborné kondici a vedle Ivo Mathého je Petr Dvořák nejlepší ředitel ČT, jakého kdy tato instituce měla (srovnávání nemá smysl, byly to zcela jiné epochy). Nicméně zdaleka ne každý je ČT nadšený (nikdy to nebude jiné) a zvláště pak nestrannost publicistické (nikoli zpravodajské!) části je diskutabilní. Po prezidentských volbách se Andreji Babišovi podařilo prosadit tezi, že novináři obecně, v takřka všech médiích, stranili Pavlovi, a málo platné, je to pravda. Na postoji ČT to bylo vidět taky. Za této situace je nefér měnit systém volby do mediálních rad a zatáhnout do ní evidentně jednobarevný senát, nota bene když jsou volby ředitele ČT na dohled (Dvořákovi končí mandát). Opravdu to vypadá, jako by vláda chtěla do opozičních kanónů ládovat co nejvíc munice: nejdřív vymyslí něco, co vypadá jako cenzura, pak chce zvoraný a mnohdy vlastní vinou podělaný rozpočet zachránit přes důchodce a nakonec ovládnutím ČT pod záminkou záruky nezávislosti tomu… ne, ještě tomu nenasadí korunu. Nasazená koruna bude až korespondenční volbou, tedy reformou, která s konečnou platností (je to cesta bez návratu) zruší systém nezpochybnitelně tajného hlasování v České republice.

Přitom to volbách vypadalo nadějně: po handrkování s menšinovou vládou konečně vláda s pevnou většinou… Kolik užitečného toho mohla vykonat!