Poslanec Snítilý změnil orientaci a zelená Zubová se někam zašila a nedokázala ji vypátrat ani policajtobijkyně Jacquesová. Možná, že bude mít problémy se zdravotní pojišťovnou, ale na domovské adrese se nevynacházela. Ukázalo se, že Přemysl Sobotka měl pravdu se svou tezí, že veřejná volba jsou "jen zvednuté ruce, nic víc". Když je dobrá vůle a ruka k ruce se váže, dobré dílo se podaří i při veřejné volbě.

Zajímavé je, že při těchto hraničních volbách sehrají hlavní roli figury nulového významu, o kterých byste nikdy neslyšeli: jaképak procento našich čtenářů kdy slyšelo jména Melčák a Pohanka před tím, než přeběhli? Autor těchto řádků rozhodně ne. Aniž kdy slyšel, že o našich zákonech rozhoduje zelená Zubová a oranžový Snítilý. Jejich hvězdná hodina nastala až v okamžiku, kdy zahnuli kramle.

Role komunistů
Po prvním kole se takřka jednohlasně tvrdilo, že vyhráli komunisté. Jenže ono první vyhrání z kapsy vyhání. Jim se podařilo přispět k rozboření první volby. Pak nastoupilo salto, které vypadá jako salto mortale, do kterého se připletl trkavý kozel. Při milosrdenství božím, co to bylo za kretenismus s tou Bobošíkovou? Jsou lidé, kteří se kvůli popularitě a zviditelní svléknou do naha a běhají po fotbalovém stadiónu, proč by se tedy nepřihlásili za prezidentské kandidáta (i když, pravda, bych u Bobošíkové byl raději u té první opce). Ale proč na to přistoupili a pomohli jí k tomu? Je to zřejmě opět výsledek efektu akvária, kdy politik-fiškusové jsou natolik zahledění do svých her, že ztrácejí pojem o realitě. Pitomost s Bobošíkovou připomíná důmyslnou hru politického zombie Zemana, který nastrčil při minulé volbě Bureše, aby po jeho fiasku mohl nastoupit na bílém koni. Zároveň se pokusili vydírat poslanecký sbor, aby se zavázal ke zradě národních zájmů a přistoupil na vazalství Moskvě. Je moc dobře, že na to nepřistoupili zelení, věřím, že jim to nebude zapomenuto. Paroubek, ten by byl ochoten zabít a upéct jakož i sníst vlastní babičku, jen aby uspěl. Ale neuspěl. Už tradičně.

Suma sumárum: proběhly volby, jimiž se věru nemůžeme před světem chlubit. Korupci nelze dokázat, lze ji jen tušit.
Dopřejme si toho potěšení, tušit.
A s tím chlubením? Naštěstí to svět nezajímá.