Hned zkraje popřeji čtenářům Neviditelného psa realisticky dobrý rok 2023 s výhledem, aby ten rok 2024 byl opravdu dobrý, a hned se věnuji věci samé. Do značné míry si budeme do konce měsíce rozhodovat o tom, jaký bude příští rok a další čtyři co přijdou po něm. Ano, jasně, prezident NENÍ císařpán, ale co je to platné, éra Václava Havla byla jiná než éra Václava Klause, a zase byla jiná než éra Miloše Zemana: na té shledávám jediný pozitivní bod, totiž že prezidentova aktivita byla minimální až nulová, a tomu úměrné byly i škody. Jen pocit studu za takového reprezentanta státu zůstal.

Výsledek prezidentské volby budeme znát za měsíc. Odhady favorizují dva muže a jednu ženu, zbylé šestici přisuzují podružnou roli. Kdybychom tedy měli vyjít z výzkumu preferencí, jaká by byla éra Babišova, kdyby vyhrál? Éra Nerudové a éra Pavla?

Ať uspěje kterýkoli z nich, nebude to tak fatální hanba, jako byla volba Zemanova. Jeden z nejbláznivějších mýtů o Zemanovi zní, že to je politik který koná kroky jako šachista s výhledem na patnáct tah dopředu. Pravda je taková, že Zeman nikdy nebyl vůbec žádný politik, jelikož politika je umění sjednávat spojenectví ve smyslu prosazení specifického cíle. Zeman je lidový tlučhuba, nebyl schopen udržet ani vlastní stranu a přesvědčit ji, aby za ním stála. Svoji pověst a čest vsadil na spojenectví s mužem, který nakonec zařadil Česko na první místo v seznamu nepřátelských států. Takže to je první dobré zjištění, po Zemanovi nemůže nic horšího přijít.

Zkusme předjímat, jaká by byla éra toho kterého ze tří horkých kandidátů.

Babišova éra
Babiš je protřelý pletichář s dobrou komunikační schopností. Už v prvním roce svého mandátu bude své voliče přivádět do extáze, s kolika potentáty se potkal a na kolika konferencích vystoupil (s projevem, který mu napsal někdo jiný). Jeho osobní ekonomické zájmy jsou na Západě, takže omluvné dopisy vůči Číně od něho nehrozí. Brzy se ale v Evropě začne lámat chleba, únava z podpory Ukrajině poroste úměrně se vzdáleností od čáry dotyku a Babiš bude volit před cestou vlakem do Kyjeva anebo tryskáčem do Bruselu za dotacemi. Bude se hrotit situaci i na domácí scéně, o to hůř, pokud nastane skutečná krize. V Sobotkově vládě dělal Babiš opozici uvnitř vlády. Když byl premiérem, jinak mluvil v Bruselu a jinak v Praze, podle toho, tak to tam chtěli. Může to trvat dlouho, ale na skutečně vrcholných postech je to pak hodně vidět, jestli tam stojí státník anebo bezradný vrtichvost. Ze začátku bude hrát roli toho, kdo se zná s každým a je s každým zadobře. Ale už za rok za dva propadne do situace toho, kdo každého podrazil a zklamal a poté zjistil, že se sice vyšvihl do sedla, ale pak si všiml že sedí na tygrovi a nemůže slézt.

Éra Nerudové
Pokud éra Nerudové nastane, bude to znamenat, že dokáže krizově zvládnout odhalení, že Mendelova univerzita se pod jejím vedením stala institucí typu Plzeňská práva 2, a přes agenturu chrlila doktorské tituly na objednávku. To bude velký úspěch a je celkem jedno, zda to bude úspěch její osobní nebo jejího týmu. Peřejemi proplula, co dál?

O jejích názorech a politických postojích víme jen to, že je neznáme, čili pokud nějaké má, nedokázala je komunikovat. Zaujala tím, že je připravena jednat s kýmkoli. To je velmi pozitivní. Dala najevo, že je přichystána mluvit s dezoláty z demonstrací na Václavském náměstí. Když ji nátlakovka Manifest.cz lživě nařkla, že po zvolení vyhlásí mobilizaci a pošle nás na východní frontu do zákopů, nelenila, a Manifestu na twitteru velmi slušně a věcně sdělila, že nic takového nemá v ani v úmyslu, ani v pravomoci. To byl jistě dobrý krok. Coby volič bych ocenil jiný krok: ostré ohrazeni proti lži a proti útoku na průběh demokratických voleb. Prostě, razantní řešení. Nejsou tu žádné signály, že by toho byla Nerudová schopná. Spíš to vypadá na českou Čaputovou. Které by se musela hned po zvolení omluvit za to, že o ní pohrdavě mluvila jako o té paní, co zrušila jednu ilegální skládku a je to vše.

Pavlova éra
Je to muž rázný a za cílem jdoucí. Za minulého režimu v sobě poznal vojáka a šel za svým cílem, naučil se skákat padákem a vlezl jim do strany, protože by ho jinak nenechali skákat padákem. Měl na víc, než slídit po protivníkově kulometném hnízdě, takže šel do zpravodajského kurzu. Po převratu si ho nový režim prověřil a ponechal a po dalších třicet let se mu skvěle osvědčil. Mezinárodní renomé má vysoké, do českého politického rybníku se ale nesmočil.

Jeho éra by nevyhnutelně v něčem připomínala éru Babišovu. Babiš při vstupu do politiky deklaroval, že v ní nechtěl být, že mu role byla vnucena a přijal ji, aby vymýtil Palermo. Politické prostředí mu to dalo sežrat, koupe ho v trapném soudním procesu a snaží se ho vyvrhnout. Tak daleko Pavel rozhodně není, válku establishmentu nevyhlásil. Jenom do něho nepatří. S Petrem Fialou se shodne, to by ho čekalo v první fázi mandátu. Naučí se politicky vyjednávat, politicky fungovat, jako se naučil plazit ve sněhu pod ostnáčem, aby byl co platný, až Fiala odejde?

Jednat s politiky je méně příjemné než plazení pod ostnáčem. Jsou tu ale předpoklady, že se naučí foukat do polívky jiným, než aby nechal do své polívky foukat jiné.