Duben, ještě tam budem, máj, vyženem kozy v háj, tak nás učily babičky. S vyháněním koz v háj je to ale slabší, je to vyhrazeno jen mimořádně silným agrojedincům. My, co nejsme agrojedinci, bychom měli přemýšlet, co vyhnat v háj.

Asi by to mělo být zpravodajství. Únor mnozí drží coby měsíc bez chlastu. Co si vzít máj jako newsfree month? Profesor Höschl by si to mohl vzít v Národním ústavu duševního zdraví pod patronát a pojmout to i jako výzkumný úkol. Výsledky takového bezezprávového měsíce jsou předvídatelné. Lidé by se napřímili, oči by jim zjiskrněly, chůze by nabyla křepkosti. Politici, kurvy, zloději a všichni ti další, co jsou předmětem zpravodajství, by po dobu toho měsíce nezmizeli, jen by byli jako hnusní brouci pod kamenem. Ať si tam jsou, kdo by měl chuť kámen odchlípnout, aby se podíval? Někdy tak kolem pětadvacátého by někdo pojal nápad, že by se akce mohla prodloužit na červen, a z toho by byl logický krok, když už jsme v půli roku a osvědčilo se, proč to neprotáhnout až do Silvestra?

Dál by se nemuselo pokračovat. Nikoho by nenapadlo uvažovat o znovuzavedení zpravodajství. Politika by přestala být, corona by zmizela, kurvy by…

Ty by zůstaly. A ty působí, že žádný newsfree month nebude.