Bylo by normální nezajímat se o události na Ukrajině víc než o události v kterékoli jiné evropské zemi. Jelikož se ale Ukrajina stala ohniskem napětí na kontinentu, jaké jsme nepoznali ne od rozpadu komunistického bloku, ale od dob berlínských a kubánských krizí, kdy se svět vinou dobrodružných počinů kremelských diktátorů ocital na okraji atomové války, nezbývá než si všímat, jak volby dopadly.

V neděli večer to jsou teprve odhady, nicméně je zřejmé, že vyhrál Blok Petra Porošenka. Jeho zisk dvaadvaceti procent je ale studená sprcha pro ty, kdo si mysleli, že toto bude ten správný vůdce pro novou, demokratickou, nezkorumpovanou, efektivní a v blízké budoucnosti i produktivní, a tudíž prosperující Ukrajinu. Jeden volič z pěti - navíc za malé volební účasti - nedává Porošenkovi silný mandát. Porošenkovi šlape na paty Lidová fronta premiéra Arsenie Jaceňuka. Tito dva lídři by mohli vytvořit fungující tandem, ovšem veškerá politická zkušenost napovídá, že takové tandemy nefungují. Česká politika, která aspiruje na to být kultivovanější než politika ukrajinská, kde se parlamentní spory řeší prostě vyfackováním a vykopáním poslanců z budovy, taky nedokázala proměnit volební zisk v efektivní spolupráci, viz fiasko vlády ODS a TOP 09. Nedělejme si tedy iluze, že něco špatného těmito volbami na Ukrajině končí a něco dobrého začíná.

Je třeba přispět k tomu, aby přestala téct krev a aby Ukrajina navázala kooperaci se sousedy, samozřejmě i s Ruskem. To nebude snadné, stalo se příliš mnoho zlého. Čas je však účinný hoblík.

Ale musí se mu pomoci.