Neúspěchy ke kosmickému výzkumu patří a statistika připomíná, že Sovětům zahynuli v kosmu čtyři lidé, Komarov v roce 1967, a Dobrovolskij, Pacajev a Volkov, kdežto na palubách amerických raketoplánů ztratilo život čtrnáct lidí. I tato připomínka tragédií budiž připomínkou, že strouhání mrkvičky není v tomto oboru na místě a Luna 25 prostě dopadla (doslova) tak, jak se to stalo i Japoncům a Izraelcům.

Nicméně, co je to platné, v pondělí se Luna 25 roztříštila o měsíční skály a o dva dny později indická sonda Čandrájan 3 měkce přistála. Zatím se to povedlo jen Američanům, Sovětům respektive Rusům a Číně. Jeden by musel být odlitek z betonu, aby to nechal bez povšimnutí. A hlavně: Rusko aspiruje se stát lídrem „globálního jihu‟ a výrazným činitelem v BRICS, to je původně neformální označení, později hospodářské uskupení Brazílie, Ruska, Indie, Číny a Jižní Afriky. Ze všemožných stran, zejména z řečnišť putinovských stoupenců slýcháme, že BRICS je ta vycházející hvězda nového světového řádu.

Vpravo: propaganda z padesátých let, do Sputniku jak dělaná
_______________________________
Cituji z mé mailové korespondence, napsal mi čtenář: Nestydaté úsilí Západu o světovou hegemonii je odsouzeno k porážce. A bude to tak jen dobře. Doufám, že to ta chcípajici a kopající kobyla nevyhrotí až k jaderné válce či úplnému ožebračení lidu. Je to, myslím, docela dobrá ukázka, oč to běží. Jsou to výmluvná slova. Zažil jsem jich víc než dost, po celou dobu komunistického režimu to jelo, krize Západu, zahnívající kapitalismus.

Takže zpátky ke kosmickému výzkumu. Opravdu nemám radost, že výsledek nemalého umu a úsilí přišel vniveč. Mám ale ohromnou radost, že pátá kolona – a je to vážná politická síla, nenamlouvejme si, že jsou to nějací pobláznění dezinformátoři – přišla o příležitost k naparování. Hegemonie přímo souvisí s výkonem. Rusko neumí vyrobit budík a nedaří se mu, jak vidno, ani tam, kde je ochotno nasadit nadstandardní úsilí. Jeho aspirace na hegemonii v rámci BRICS je směšná: s Čínou a jejím výkonem se nemůže srovnávat, a mělo by přemýšlet, jak se zachová, až si Čína jednou řekne o Vladivostok a celé Primorskoje, tedy územní zisk na Číně z doby hanebných koloniálních „opiových‟ válek (rok 1860, z hlediska historie včera). Indie? Ta může slavit a taky že slaví. Pokud tedy si dovolím trochu škodolibosti, pak podotknu, že se Indii povedlo něco, o čem se Británii, jejímu kdysi koloniálnímu nadvládci, nemůže si nechat zdát ani v nejbláznivějších snech. Tak to dopadá s hegemonií: ne o řečech, ale o výkonu to je.