Kam Česko došlo, to dokumentuje prostý fakt: Německo uzavírá hranici. Vinný nebo nevinný, zbytečné se ptát, zdali to zavinil Babiš nebo opozice, hranice je zavřená, smí přes ni jen vybraný druh smrtelníků, ostatní mají utrum. Česko je semeniště nákazy, píší německé noviny. A podivují se, že v takové situaci parlament odvolá nouzový stav. 

Kdy jindy by měl být vyhlášený stav nouze, když se země stala semeništěm nákazy? Tak daleko jsme dospěli, zatímco sousední země pociťují úlevu a z mnoha stran chodí příznivé zvěsti o tom, že epidemie opadává.

Jisté je, že k tomuto smutnému konci jsme dospěli i přesto, že vláda měla nouzová stav k dispozici. Uvolňoval jí ruce a mohla si dělat, takřka co chtěla. Dospěla do bodu, kdy ministr zdravotnictví Blatný veřejně konstatoval bezradnost a prohru. Pak už nastal pád. Premiér Babiš prokázal absolutní neschopnost politicky jednat s opozicí. On byl ten, kdo něco chtěl. Do hry vstoupil až v průběhu střetu. Měl dost času, aby mu zabránil. Pikantní detail: ono tomu dokonce v jednu chvíli šlo zabránit, ale vidle do dohody vrazil Tomio Okamura. Takže vládu až doposud drželi levicové extremisté a pak dohodu potopili pravicoví extremisté. Úžasný to obrázek našeho Kocourkova, země neschopných politiků na obou stranách čáry dělící koalici od opozice.

Za mrazivého počasí vstupujeme do horkého politického víkendu. Dosavadní situaci charakterizoval zmatek a z něho plynoucí nejistota. Poté, co Ústavní soud odpálil nálož a odstřelil volební zákon, opozice v parlamentu odpálila bombu a odstřelila jakž takž koordinované úsilí jak čelit pandemii. Aby zmatku nebylo málo, do hry vstoupili hejtmani. Ti se obnovy nouzového stavu dožadují. Do jaké míry je to vážná a hlavně reálná iniciativa, to se máme dozvědět v neděli dopoledne.

Jakpak asi prožijí víkend podnikatelé v obchodu a ve službách, celého obrovského odvětví národního hospodářství? Zdá se, že stát dospěl k takovému stádiu rozkladu, že defenestrace je jediné racionální řešení.

Otázkou je, na koho a k jakému oknu zamířit. Výběr je široký.