Habemus papam
Šlo to jak na drátkách. Už Benedikta XVI. zvolili kardinálové neobvykle rychle a on se papežské tiary vzdal zcela nečekaně. Od středy 13. března má římskokatolická církev papeže nového. Přijal jméno František I. a je to Argentinec Jorge Mario Bergoglio.
Už při odchodu Benedikta XVI. se objevily první spekulace o tom, že nový papež nebude pocházet z Evropy. Stalo se to po 1272 letech, kdy v roce 741 byl zvolen Syřan, který pak vedl církev pod jménem Řehoř III. Jenže v té době byla mapa světa a mapa Evropy zcela jiná, než je dnes.
Novému papeži je sedmasedmdesát, takže sotva lze říci, že do vedení nejstarší nepřetržitě fungující organizace světa přišla mladá krev. Nicméně nečekaná je rychlost zvolení, i náš Dominik Duka tipoval čtvrtek jako pravděpodobně nejbližší termín, kdy by mohl být papež zvolen.
První komentáře se zmiňují o problémech současné církve, přičemž na prvním místě citují uměle nafouknutý nesmysl s pedofilií – sám problém je produkt současné hysterie vyvěrající z atmosféry neoviktoriánského pokrytectví. Problém římskokatolické církve je totožný s problémem atlantické civilizace, která zabředá do podivného myšlenkového marasmu, charakterizovaného ztrátou jak sebevědomí, tak cílů. Někdo poučený nám v nejbližším dnech prozradí, co můžeme od nového papeže čekat. Úkoly jemu v cestu položené jsou obrovské a určitě nad sílu jendotlivce, ať by to byl kdokoli. Kéž by se do nich pustil s odvahou a chutí a věru že hlavní problém katolické církve nejsou kondomy nebo celibát kněží.
