Do funkce šéfa Vojenského výboru NATO se od pátku dostává generál Petr Pavel. Je to nejvyšší vojenský post v NATO. Pro nás jeho jmenování má i nemá zásadní vliv. Generál Pavel odchází jako voják mezi vojáky plnit vojenské úkoly a jestli je Čech nebo Dán nebo Ital, je jedno. Nebude prosazovat české zájmy. Nicméně jeho jmenování je potvrzení, že transformace naší armády jde správným směrem. 

Před patnácti, možná ještě před deseti lety by bylo nemyslitelné, aby se na tak vysoké vojenské funkci ocitl člen armády pořád ještě páchnoucí zatuchlinou minulých časů. Ne, že by bylo vyvětráno úplně. Stačila letmá návštěva amerických dragounů v Ruzyni, aby člověk vycítil zcela jinou atmosféru – na jedné straně svobody, ale na druhé straně kázně, jaksi vnitřní, vyvolané vědomím vnitřní povinnosti. Nicméně transformace probíhá dál a armáda má před sebou pozitivní vývoj ve správném směru.

Generál Pavel se ujímá funkce ve velmi napjaté situaci. Rýsuje se tu konfrontace s islamismem ve střetu, na jaký žádná válečná škola své posluchače nepřipravuje. Ujímá se výraz hybridní válka, aniž by kdo byl schopen definovat, co to vlastně znamená. Zatímco první světová válka byla zákopová, druhá už byla mobilní, na kolech a pásech, a přes kontinent se přelévaly masy vojska a oceli. V první válce slovo zázemí mělo smysl, v druhé už mnohem menší, skoro žádný. Střety, jimž nikoli budeme, ale aktuálně čelíme, už naprosto smývají rozdíl mezi žhavou a studenou válkou a mezi frontou a zázemím. V prvních dvou válkách šlo o obsazení území – kdo se zmocnil území, ten vyhrál. Ve střetu jedenadvacátého století jde o ovládnutí státního stroje. Působí se vojenskými, ale i propagandistickými a politickými prostředky.

Hlavním problémem generála Pavla a celého NATO nejsou vojáci, tanky a letadla, ale peníze. Celá Aliance signalizuje neochotu k boji už tím, že se zdráhá se na boj připravit. V tom samozřejmě vojáci mohou jen málo udělat, protože armády demokratických států jsou struktury nepolitické, kdežto rozpočtové otázky jsou záležitostí výhradně politickou. Zároveň ale armáda není jen pasivní svědek přihlížející tomu, co se v parlamentech a vládách děje.

Je velmi pravděpodobné, že přibude bojových úkolů. Jsme ve fázi rostoucí konfrontace s Ruskem. Tento obr na hliněných nohou, který se za pětadvacet let nedokázal transformovat a není schopen výkonu moderní ekonomiky, zakrývá vlastní nedostatečnost a z ní plynoucí pocit méněcennosti nacionalistickými velmocenskými žvásty. Ty u publika zabírají a přinášejí současnému Putinovu vedení popularitu. Vytváří to ale i nebezpečné situace a těm budou muset síly NATO stále častěji a důrazněji čelit. To bude i úkol generála Petra Pavla.