Německý prezident Joachim Gauck bezesporu budí úctu. Jako první hlava německého státu, nota bene při své první oficiální návštěvě, odjel do Lidic, aby se tam poklonil památce lidí zavražděných nacisty. Dovedeme si představit Putina, jak se jede poklonit do Katyně? Ve svých vystoupeních ale Gauck nezapomněl ani na sudetoněmeckou kauzu a připomněl poválečný osud vyhnaných lidí.

V něčem připomínají jeho proslovy traktáty Václava Havla. Ty také budily úctu, ale v praxi byly tak nějak málo použitelné a právě tak asi sotva dojde naplnění Gauckovo přání, aby došlo k vyrovnání s minulostí a všichni lidé stigmatizovaní pečetí viny se káli a prosili za odpuštění. Pěkná to představa až na to, kdo rozhodne, kdo všechno se má kát a kdo už má na to, aby přijímal omluvu?

Nicméně pokud jde o Gaucka, těžko si nepřipomenout nadcházející prezidentskou volbu. Šílená představa, že příště by se měl vedle Gaucka motat becherovkou a cigaretami pročpělý důchodce z Vysočiny!

Dalík na svobodě

Je to jednoduché, buď Dalík uteče a pak měla pravdu Bradáčová, když ho chtěla mít pod petlicí, anebo neuteče a pravdu měl soud. Každopádně prokázal nezávislost a to je dobře.

Mirek Topolánek zase prokázal odvahu, když na propuštěného Dalíka čekal v jeho bytě. To jsou gesta, která zůstanou v paměti, ať se stane, co se stane.