Ať už Paroubek v sobotu používal jakékoliv výrazy, jedno je jisté - sociální demokraté si kvůli poslanci Wolfovi pěkně vjeli do vlasů. Jeden sváděl vinu na Wolfa, druhý na vedení, jiný na místní či krajskou organizaci a všichni svorně na ODS. Kdyby ČSSD nebyla etablovanou politickou stranou, mohli bychom říct, že její politici jsou ještě nevyzrálí. Jenže členové ÚVV mají už nějaký ten rok v nejvyšších patrech politiky za sebou, a tak jejich sobotní, kulantně řečeno ostrá výměna názorů měla původ prostý – vztek a vnitrostranický boj.

Přitom ale není důvod se divit a proč pohoršovat. Celou situaci mohli v Lidovém domě vyřešit pokrčením rameny a konstatováním, že si vše vynahradí po vítězných volbách. Jedno je totiž dané, poslanci přebíhají od opozice k vládě, nikdy naopak. I to je důvod, proč můžeme nad předkládanými motivy přeběhlíků mávnout rukou. Názorový rozchod? Principiální nesouhlas? Špatná atmosféra ve straně? Nenechte se vysmát!

Vždy je nutné mít na paměti, že o peníze jde až v první řadě. A co může nabídnout svému poslanci jeho strana, je-li v opozici? V podstatě nic, zatímco protivník z opačného tábora má trumfy v rukou. A nemusí jít vždy jen o peníze. Vládní strany mají přístup k informacím, na něž opozice nedosáhne, i ke zdrojům peněz, které opozice, a to i bohatá, nedokáže bez státního aparátu zakamuflovat. Jako nejúčinnější nástroj pro přetáhnutí poslance se pak jeví spojení informací s penězi. Funguje to jednoduše: Buď zveřejníme, co na tebe víme, a vlastní strana pak s tebou vyrazí dveře, nebo si to necháme pro sebe a ještě ti k tomu přidáme pár korun – na hotovosti, ve formě výnosné funkce nebo jako lukrativní zakázku pro tvou firmu. Tak si vyber.

Nic z toho samozřejmě nikdo neprokáže, ale nalézt v pohnutkách přeběhlíků čistotu myšlenek a touhu po cestě za ideály by bylo stejně nemožné, jakkoli nám je předkládají k uvěření. A vydírání ze strany mateřské organizace? To se jistě také objevuje, ale protivná strana má v ruce důraznější prostředky, takže si na své vydírání Paroubkem poslanec Wolf vzpomíná až po pěti měsících, když záležitost kdosi z Lidového domu uvolní pro média.

My, obyčejní voliči, se musíme smířit s tím, že dokud tady bude mizerný volební systém vedoucí k patovým výsledkům, budou tu i přeběhlíci. A ten systém tu bude nejspíš do té doby, dokud se dvě nejsilnější strany nedohodnou na jeho změně a nevytěsní z parlamentu ty ostatní. Pro ně to bude velmi výhodné. Zda to něco dobrého přinese i nám, to je otázka. Nejspíš nic.