Jestliže jsme se včera ptali, co má znamenat pád tureckého premiéra Ahmeta Davutogla, teď už to víme. Prezident Erdogan ho vyhodil, protože se s tou nevěřící pakáží moc páral. Uplynulo čtyřiadvacet hodin a řekl to naplno – dohodnuté podmínky Turecko plnit nebude. Překvapovat by nás to nemělo. Podobně jednal Hitler s představiteli evropských velmocí Francií a Británií.

Takže nic nového a pokud duch mnichovanství bude pokračovat, Merkelová ještě víc nahrbí hřbet a Evropa to na její povel udělá taky.

Pikantní na celé věci je to, že prezident Erdogan se podle dostupných informací chová rozumně, když si nenechá do protiteroristického zákona mluvit. Tedy, protiteroristického: Turecko je země, která má v genocidách praxi. S Armény zatočilo, že by se Himmler nestyděl, a s Kurdy se taky nemaže. Kurdové jsou na světě největší národ, jemuž je upíráno právo na vlastní stát – upíráno ze strany Turecka bombardéry a tanky. Kurdové se brání, a proto Turecko musí mít tvrdé a ještě tvrdší zákony, aby mohlo postupovat drasticky a ještě drastičtěji proti jejich národnímu odporu. Turecké angažmá v syrské občanské válce s tím souvisí jen volně. Takže ta situace vypadá tak: syrská vláda je námi vnímána jako „režim“, který „ztratil legitimitu“, a proti ní je umírněná opozice, tedy stovka ozbrojených skupin vzájemně se nenávidějících. Ty podporujeme, aby zvítězily a obnovily mírumilovnou prosperující Sýrii.

Mohli bychom uzavírat sázku, jak bude Merkelová v roli vůdce Evropy reagovat. Zatím se veze na vlně lživého tvrzení, že zmírnění uprchlické vlny je důsledek dohody s Tureckem (ve skutečnosti je to důsledek uzavření Balkánské cesty). No a to je tak náramný úspěch, že jedno maličké opomenutí můžeme tureckým přátelům odpustit, že?

No a ti, kdo budou hovořit o facce do tváře Evropy, budou označeni nálepkou hnědého nacisty.