Nejsem vzpomínací typ, takže přijměte omluvu, že se vrátím o 25 let zpátky Šel jsem takhle touhle dobou pěšky domů přes most Legií se svým přítelem spisovatelem Jaroslavem Veisem. Měli jsme kus společné cesty, na Újezdě šel on vpravo, já doleva na Smíchov. Jdeme, povídáme si a periferním viděním jsem si všiml nějakých lidí s kufrem. Šli jakoby na nádraží, ale jaké nádraží na Malé Straně? Nevšímal jsme si toho, měli jsme nějaké téma k probrání, ale to periferní vidění fungovalo dál. Další lidi s kufrem a ještě lidi s kufrem.

"Poslyš, Jardo, ty lidi s kufrem, co to znamená?" povídám.-

"To je rozpad socialistické soustavy," odpověděl Jarda. Bydlel kousek od německé ambasády a věděl, o co jde.

Tehdy to začalo a od té doby vím, že existují i příznivé historické konstelace. Celý ten netvorný a nelidský mocenský systém byl založen na tom, že se mocí mermo držela demarkační čára z druhé světové války jako hranice dvou světů. Jenže ten svět na východ od ní nebyl schopen naplnit ani ty jednoduché lidské potřeby. V těchto dnech na webu doznívá debata kolem neuctivých výroků amerického provokatéra Noama Chomskyho na adresu východních disidentů. Jde jaksi mimo od podstaty. Hlavní důvod pádu komunistického impéria byl v tom, že byl ekonomicky, tedy výrobně neúčinný, bez ohledu na disidenty nebo nesididenty. Ono to trvá v Rusku dál. Putinův režim je dál stejně neúčinný. Ano, rakety a tryskáče, to s obrovským vypětím a za neúměrnou cenu je schopen vyrobit. Ale ať se novodobí stoupenci Putina rozhlédnou ve své domácnosti, jaký ruský výrobek používají, snad kromě vodky. Je to společnost neproduktivní, neschopná uspokojit potřeby vlastních lidí, a proto pokládá za nutné útočit na city najmě pak vlastenecké, brát si Krym a vracet název Stalingrad někdejšímu Caricynu, později Volgogradu.

Ti lidé s kufry, které jsme tenkrát s přítelem Veisem viděli, neprchali proto, že jim to poradili disidenti. Měli pokrk nuzného, neproduktivního života.