Je to další příklad, kdy stát (tedy ministryně jako představitel státu) vytváří dojem, že něco "dělá pro lidi". Shodou okolností právě dnes ráno vysílal veřejnoprávní rozhlas zajímavou debatu o výchově dětí. Ne o pohlavcích, ale o dětských domovech. Je mi třiašedesát let, jsem tedy věku zralého. Celý život slýchám, jaký je to nesmysl, že je u nás tolik dětí v dětských domovech, zatímco se brání adopci. Nikdo s tím nehnul. Tady by byl prostor pro osvícenou hlavu umístěnou někde u pák moci! Přitom čísla jsou alarmující. Dnes říkali, že 60% dětí z "děcáků" skončí v kriminále, jindy se uvádějí ještě horší statistiky. Přitom do "děcáků" chodí ročně víc dětí než k adopci. Má toto smysl?

Pohlavek mimo zákon, to je líbivý nápad, který předkladateli zajišťuje pověst ušlechtilosti. Jiný smysl to nemá. Kriminalizace vyžaduje sankce a sankce vyžadují námahu ze strany státních orgánů. Neměla by se ta námaha napřít jiným směrem?