Neviditelný pes
První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996Dvě tváře a poučení dějin
Kdybychom měli hnutí ANO přirovnat k lodi, asi by to byla galéra. To byla loď vybavená vesly, veslaři neboli galejníci seděli uvnitř a veslovali podle rytmu bubnu, přičemž bubeníka ovládl kapitán. Kdo vesloval málo, přetáhli ho přes záda bičem. Fungovalo to kupodivu dobře.
Je-li ANO taková galéra, ocitla se v ošemetné situaci.
Zatím měla kapitána, bubeníka i muže s bičem v jedné osobě, byl jí Andrej Babiš. Nebyl neúspěšný. V parlamentním přístavu je galéra ANO ze všech lodí největší a ani v jiných disciplínách se o ní nedá mluvit jako o ztroskotaném vraku. Nicméně plavba potřikrát nedopadla podle kapitánových (bubeníkových, biřicových) představ. Andrej Babiš tedy oznámil, že se stáhne stranou, zaleze do kajuty a opustí ji jen někdy, aby se podíval a případně poradil.
Kdo ale bude ten kapitán, kdo bubeník a kdo muž s bičem?
Před odchodem do kajuty ustanovil Babiš „dvě tváře‟, privilegiem nosit tvář byli obdařeni dva nejvěrnější, Karel Havlíček a Alena Schillerová. Celkem očekávaně i oprávněně, oba jsou loajální, mají zkušenosti z exekutivy a veřejnost je přijímá ve škále od vlažnosti až po nadšení.
To se ale týká především Aleny Schillerová, která si při putování českou a moravskou krajinou získala tisíce příznivců a příznivkyň. Ne nadarmo se jeden čas spekulovalo o tom, že ANO nasadí do prezidentské kampaně právě ji a dost možná teď Andrej Babiš lituje, že se tak nestalo: asi by to bylo nevítězství, ale určitě ne ostudná prohra.
Karel Havlíček je určen coby stínový premiér a jaksi se tuší, že by mohl být premiérem skutečným, kdyby ANO vyhrálo volby.
Jak se na to dívá Alena Schillerová? Je tou myšlenkou nadšená? Kvůli tomu se nechala fotit s pávem? Jak svorně budou oba bubnovat a bičovat – protože když se s bubnováním a bičováním přestane, veslaři poleví a vesla se do sebe zapletou a galéra skončí na mělčině, v horším případě na skalisku. Nebo bude jeden bubnovat a druhý bičovat a kdo vezme palici a kdo bič? Otázek je mnoho.
Historické poučení je jediné: po odchodu diktátora se sází na mýtus kolektivního vedení. To záhy skončí vzájemným vražděním.

