Vše podstatné o procesu s třemi členkami ruské skupiny Pussy Riots už bylo řečeno. Rusko je stále stejně temné a neevropské, jako bylo za carů, bolševiků a nynějších oligarchů. Víc patří do Asie než do Evropy, nemá ambici s euroatlantickým světem spolužít jako rovný s rovným.

Pořád ovšem byla naděje, že se "něco stane". Režim ale zůstal neoblomný. Na evropského pozorovatele mrazivě zapůsobilo zejména zdůvodnění rozsudku. Je to stejná dikce jako v klasických moskevských procesech a nelze nepomyslet na to, že i ti právníci, kteří text sestavili, zůstali stejní. Soudci odsuzující tři děvčata za čin, který by v civilizovaném světe řešil kostelník vyvedením za ucho, maximálně pořádkovou pokutou, by před pětadvaceti lety stejně výřečně odsuzovali lidi za šíření náboženské propagandy a jistě by neopomněli je označit za duševně narušené.

Bohužel, pravda je taková, že duševně narušený je režim odsuzující tři mladé lidi za provokativní politický protest. Je to obludné a nepochopitelné, že tak velká země, která dala světu tolik velkolepých osobností, dokáže být tak trapně malicherná a ubohá ve svých projevech represe. Asi je to kolektivní duševní úchylka. Kdyby totiž byl přítomen rozum, nutně by nepřišla na přetřes otázka, co Ruskou škodí víc, zda písnička zakrákoraná v kostele třemi holčinami, nebo nepochopitelný monstrproces, který plní média celého kulturního světa.