Nemají důvod k protestům a přece protestují. Není to přece jenom zvláštní, že se k protestům nepřipojili jen ti lékaři, kteří bezprostředně podléhají ministerskému befelu? Ředitelé fakultních nemocnic možná ve skrytu, ale hodně velkém skrytu povzdechnou: těm se to protestuje, když jsou soukromí!

Celý tento spor rozdmychal Rathův radikální přístup, který je v souladu s nastoupeným kurzem Paroubkova stylu řízení vlády. Sám o sobě ale není příčinou. Ta má kořeny v socialistické podstatě veřejného zdravotnictví. I kdyby se ministerského úřadu ujal sám Aeskulap, vždycky narazí na protichůdné zájmy. Pojišťovny budou mít málo peněz, lékárny budou chtít vydělávat a lékaři budou vesele práškovat pacienty při vědomí, že on to někdo zaplatí. Rath chce udělat přítrž mrhání prostředky. Proti úmyslu samému těžko namítat. Potíž je v tom, že problémy žádné socialisticky pojaté lidské činnosti se nedají vyřešit vyhláškami podpořenými bičem. Lék je v oslabení socialistického charakteru té činnosti, ovšem na to není „politická vůle“. A jak se ukazuje, nejen u nás, ale i v sousedním Německu.