Václav Klaus dosáhl na nejvyšší příčku žebříčku nejdůvěryhodnějších politiků. Samozřejmě ten mladší, protože od doby vyhlášení amnestie za účelem profackování justice by jeho otec tak vysoko asi nedosáhl. 

Je to zajímavá sestava, ten žebříček: po VKml jde Babiš, pak Bartoš, Okamura, Hamáček a Filip. Je to zajímavá věc, ta důvěra. VKml nepředvedl zatím nic, co by si zasloužilo důvěru, krom toho, že se nechal vyhodit z ODS poté, co dal do souvislosti Evropskou unii se sestavováním židovských transportů při německém holocaustu. On sám z toho musí nutně mít radost. Že jeho Trikolóra překoná pětiprocentní hranici, pochybuje dnes málokdo z pozorovatelů politické scény. Nevraživým okem ho musí pozorovat jeho následovatel na žebříčku Okamura. VKml mu luxuje voliče, jako v Rakousku Kurz přetahuje voliče Svobodných. Hlásá více méně totéž, ale jaksi uhlazeněji a to mají Češi rádi.

Příští sobotu smutek

Původní bombastický projekt pohřbu Karla Gotta na lafetě se transformoval do důstojné klidné podoby a je to dobře. Státní smutek je vyhlášen na příští sobotu. Dominik Duka bude ve Vítu sloužit mši a Tomáš Halík kvůli tomu puká vzteky. Tak se stalo, že z něčeho tak lidsky přirozeného, jako je smrt, se stalo politikum. V této souvislosti ale dlužno podotknout, že bezpochyby drtivá většina lidí to jako politikum nevnímá. Měli Gotta a jeho písničky rádi a je jim líto, že umřel. Budou na něho vzpomínat jistě i dlouho po tom, až po dnešních hnojometčících neštěkne pes.